Bramborový knedlík…NOK!



„Vysvětlím vám rozdíl mezi knedlíky a noky. Je to prosté. Knedlík se vaří ve vroucí vodě ve formě podlouhlých válečků, a teprve po vyjmutí z lázně se krájí na tenké plátky. A po obrubě těchto plátků může být takový knedlík trochu oslizlý. Naproti tomu typický nok, se ve formě kuliček nebo šišek, vaří každý kousek oddělený zvlášť, a tudíž je slizký po celém svém povrchu.“



Postup:


Den předem, než budeme dělat knedlíky, tak si uvaříme brambory. Brambory vaříme ve slupce a v hodně osolené vodě.

Ještě, než začnete loupat brambory, tak dejte do velkého hrnce vařit osolenou vodu. Pamatujte, že vždy čeká voda na knedlíky, nikdy ne naopak. Bramborové těsto časem řídne!

1. Oloupeme uvařené brambory a nastrouháme.

Pokud máte to šikovné lisovátko na brambory (podobný lisu na česnek, ale o dost větší), tak máte vyhráno. Já si ho nedávno rozbila…

2. K bramborám přidáme vajíčka, krupičku s moukou, sůl a začněte propracovávat. Nejdřív vařečkou a později rukou. 

Pokud je těsto moc řídké, tak přisypte mouku nebo krupičku.
Já bramborové a všeobecně všechny knedlíky raději dělám ve tvaru noku. 😀 Takže u nás vedou hlavně koule nebo šišky. 

3. Bramborové „noky“ dělám o velikosti…a teď nevím čeho, něco mezi tenisákem a pingpongáčem…

4. Vkládáme do vroucí osolené vody a vaříme cca 15 minut.

5. Hotové knedlíky vyndaváme na tác a propíchneme vidličkou. 

Než budete skládat knedlíky na sebe, tak je nechte zchladnout. Když byste hned dávali všechny knedlíky do mísy, tak se vám z toho stane jeden velkej knedlík…NOK….KNEDLÍK….NOK!
Podávejte s čím je libo – gulášem, špenátem a pečínkou nebo cibulkou se zelím.

Dobrou chuť
Vaše Dulča

NA CESTÁCH: Nedělní výlet za sluníčkem na Hlinnou



Stejně jako v sobotu jsme v neděli chtěli utéct někam za sluníčkem. Jenže inspirace nulová, hory plné běžkařů a na procházku sněhu až moc, jak sami můžete vidět v předchozím článku z Moldavy.

Nakonec jsme po telefonátu s maminkou sedli do auta a jeli za našimi směr Žernoseky, že někam pojedeme společně. A hlavně nebylo moc nad čím přemýšlet, protože se u našich ten den pekl naložený bůček. Po příjezdu na místo jsme akorát udělali škatulata batulata hejbejte se a přesedli do jiného auta. Málem bych zapomněla, že s námi jela i má milovaná Goleducha (jmenuje se Goldie, ale říkáme jí různě).

Vyrazili jsme na kopečky, tentokrát taky za barákem, ale za jiným. Překvapením bylo, že silnice všude krásně čisté a s koncem cedule Miřejovice směrem na Hlinnou sníh, jen tak, jak si ho auta ujezdila. Když do toho někteří nechají stát auto na silnici, protože přeci nebudou zajíždět na to pole, když je tam tolik sněhu. Není nic příjemného se vyhnout, ale Santík je čtyřkoláček a zvládnul to na jedničku s hvězdičkou. Zadní tah z Litoměřic na Sebuzín už byl zase OK. 


Zaparkovali jsme vedle ranče Monty, kam jsem před lety jezdili na koňácké westernové závody. Tady jsem se naučila běhat za cenami na gumicuku a házet kládou. 😀
I tady, kde by to málokdo čekal jsme potkali pár rekreačním běžkařů. Sněhu všude dost, sluníčko krásně hřálo a cesta proježděná od traktoru. Šli jsme tedy opravdu na procházku.



Už zase spolu dělají blbosti. 


Mám pocit, že Goldie s Kubou si to užívali nejvíc. Občas jsme nevěděli, kdo koho venčí. Dnes je čtvrtek a mně už vyprchala načerpaná energie z víkendového sluníčka. Těším se na tento víkend a další vejletování.

Na dalších cestách ahoj
Dulča a Kuba


PS: A bůček pak byl taky.

Chimichangas s ochucenou rýží a guacamole



Milovník mexické kuchyně, ale s nechutí ke kukuřici v jídle. Moc to k sobě nejde, ale to jsem já. Miluju kukuřici na klacku, ale nesnesu ji v žádném jídle, přijde mi tam zbytečně navíc. Ale i tak si dneska připravíme další mexickou dobrotu.
Věděli jste, že v listopadu 2010 byla mexická tradiční kuchyně zařazena na seznam nehmotných památek lidstva UNESCO? Já doposud ne. Hlavně vím, že je to jedna z mých nejoblíbenějších kuchyní.
Jídlo které si dnes připravíme je takové burrito, ale ještě k tomu osmažené. Chimichanga je typická pro region Sinaloa. Jedná se o placku naplněnou různnými ingrediencemi – fazole, maso, rýže, sýr, kukuřice a další. Záleží na vás, co máte rádi a co vše si do chimichangy dáte. Sama jsem setkala s několika druhy. My dnes jako hlavní náplň použijeme mleté maso.




Postup:


Začneme přípravou náplň do tortil.

1. Cibuli nakrájíme nadrobno a osmahneme dozlatova,

2. Přidáme římský kmín, prolisovaný česnek a rajský protlak, který je potřeba zarestovat, aby uvolnil svou sladkost.

3. Přidáme maso a opékáme do zhnědnutí a zároveň rozňahňáváme maso na kousky.

4. Osolíme, přidáme nakrájenou papričku, mletý koriandr, uzenou papriku, zalijeme plechovkou rajčat a promícháme.

5. Plechovku od rajčat naplníme vodou, abychom vypláchli zbytky a přilijeme do pánve.

6. Necháme pod pokličkou probublávat a zatím připravíme přílohy.

7. Připravíme ochucenou rýži na kterou najdete recept ZDE.

8. Bez guacamole by to nebylo ono, recept ZDE.

Vrátíme se k tortilám. Jen si nechejte trochu náplně a sýra stranou na dozdobení.

9. Tortily naplníme směsí, kterou posypeme sýrem a smotáme, jak tortily smotat se můžete podívat TADY.

10. Když máme smotáno, tak „rolky“osmažíme ze všech stran do křupava.

Tadááá, máme hotovo. Na talíř dáme ochucenou rýži, chimichangas na které dáme trochu náplně, zakysanou smetanu a sýr. Přidáme guacamole a můžeme podávat.
Dobrou chuť
Vaše Dulča


NA CESTÁCH: Ztracená Moldava aneb zimní pohádka


Je sobota dopoledne a u nás je pěkně hnusně. Už mě to věčné čoudmo vyčerpává. Hledala jsem po online webkamerách, kde by mohlo být sluníčko a jediná Milešovka slibovala sluníčko a pocit vlády nad světem. Nešťastně jsme šmejdili internetem a stále nic nenacházeli. Smířila jsem se se skutečností, že sluníčko dnes znovu neuvidím a bylo mi jedno kam pojedeme. Na to, abychom jeli někam dál už bylo pozdě a proto jsem brouzdali v blízkém okolí. Hurá, vybrali jsme cíl. Vyhlídka Vlčí kámen kousek nad Hrobem s tím, že půjdeme z Mikulova. Oblékli jsem se, jak kdybychom čekali teploty -20°C, zabalili sváču, foťák, pití strčili ještě do podkolenky, aby nám nezmrzlo. Přeci jen – jedeme na hory. No dejme tomu, že jsem nevystrčila hlavu z okna. U nás bylo -1°C a na horách krásných -0,5°C. Ale zpět k cestě.
Vyjeli jsme přes Teplice směr Dubí, sjíždíme na Hrob a začíná nás svými paprsky hřát sluníčko. Stoupáme výš a výš a sluníčka je stále víc a víc. Na odpočívadle, kde jsme před dvěma lety nechávali Felinku, když jsme šli péct buřty v půlmetrových závějích a pak jsme nemohli vyjet, bychom tentokrát Olinkou ani nezajeli, kolik tam bylo sněhu. 
Míjíme ceduli Mikulov a oči nám slídí po zaparkování. Balcarová/Laštovková, tys tomu dala. Jaksi jsem zapomněla, že obec Mikulov je hlavním výchozím bodem ke sjezdovkám na Bouřňáku. Nejen, že je zde centrální parkoviště, ale lidi jak blázni parkují podél silnic. Všude je tedy zákaz zastavení a stání. Trošku čára přes náš výletový rozpočet. No nic, tak pojedeme dál směr na Moldavu. Všude hromady běžkařů, auta podél silnice. Téměř všechna auta si do okýnka přicvakla výstražnou vestu. Alespoň něco, když už zasahujou do silnice. Projeli jsme Moldavu a zároveň skončili v Německu, tam se nám moc nechtělo. Otočili jsme se a vrátili zpátky. Vzali jsme to směr Dolní Moldava, tadááá konečnáá. Na konci obce točna a dále jen na běžkách nebo pěšky. Tentokrát už parkujeme a konečně vylézáme z auta. Teplota je více, než přívětivá, jen pofukuje studený vítr. Vydáváme se po cestě někam, nevíme kam. Poprvé vytahuji foťák a jen tak ho nezandám. 


U posledního baráku sedí pán s další společností. Není na tom nic divného, jen to, že okolo téměř metrové závěje a on tam sedí jen v kalhotech a popíjí čaj. Předpokládám, že s rumem. 😀 Když je míjíme, tak nás uctivě zdraví a evidentně má více, než dobrou náladu. Prohodíme pár slov a pokračujeme dále. 
Užívám si ten třpytící se sníh,  hřející sluníčko, tu nespoutanost a svobodu. Je nádherně a my si to opravdu užíváme.

A támhle nahoru půjdeme. Jako slušní pěší touristi jsme nechtěli pošlapat běžkařům stopu a napadlo nás se vydat vzhůru. Chtěli jsme se zbavit boření do sněhu. To je jsme ještě netušili, kolik sněhu se skrývá pod tou sněhovou čepicí. 


Cesta vzhůru je více než vyčerpávající, i když se držím stop mého manžela, který laskavě kvůli mně dělá poloviční kroky, tak je to makačka. 

No prosím, víte jaké to je, když vám tak ztuhnou nohy, že se nemůžete hnout? Ne? Tak si jděte na procházku z závějích, které vám jsou nad kolena.

Vzdali jsme to, tedy spíš já to vzdala. Došli jsme jen pod stromy, kde byla příjemná hloubka sněhu po kotníky. V jedné ruce housku v druhé ruce kus vysočiny a kochali jsme se okolím.

Posilněni svačinkou jsme se vydali zpátky k autu, že ještě někam pojedeme. Zůstávala jsem stále v úžasu z té nádherné zimy na horách, z toho klidu, nikde hnusnej špinavej sníh. Doslova sněhobílo. Na protějších stráních se proháněly srnky a sem tam nějaký běžkař či dobrodružný lyžař.


My nasedáme do auta a přemýšlíme, že přejedeme na Flájskou přehradu. Jak jsme tam dojeli? Podívej te se sami. Tohle jsem prostě musela vyfotit i přes ta špinavá okna auta. 😀

Teď se prosím díváte na silnici, která je spojovačkou k vodní nádrži Fláje.


Dobře, tak na Fláje asi ne, sjedeme tedy o kus níž a vezmeme to spojovačkou na Cínovec. Jak myslíte, že to dopadlo? Úplně stejně a vlastně ještě hůř, protože jsem přes tu hromadu sněhu ani neviděla. Dobře jedeme domu, dolu do toho smogu. Bohužel už tak úzká silnice neumožňuje zastavit ani na to focení.



Sečteno, podtrženo. Dnes jsme pětkrát nedojeli tam, kam jsme chtěli.

  • 1. Nemožnost zaparkování v Mikulově díky sjezdovkám na Bouřňáku.
  • 2. Přejezd přes Moldavu do Německa a otáčení na silnici.
  • 3. Konec obce v Dolní Moldavě a dál jen na běžkách nebo pěšky.
  • 4. Zkratka z Moldavy na Fláje – to, že se silnice v zimě neudržuje je vážně pravda.
  • 5. Zkratka z Moldavy na Cínovec – stejná situace jako Fláje.

A kam vyrazíme zítra? To sami nevíme, tyhle hurá akce mám nejradši. Většinou z nich máme mnohem silnější zážitky, než z plánovaného výletu. Tentokrát jsme si alespoň vzali svačinu.
Na dalších cestách ahoj
Dulča a Kuba


Lokše s trhaným kachním masem a zelím



Česká tortila, takový pracovní název u nás dostala tahle dobrota ze „zbytku“ kachny. Už jako malá jsem se zamýšlela nad omezeností fast foodu, který už se naštěstí od té doby zlepšila. V dané době, když jsem si v Litoměřicích v bistru dala hamburger, tak klasika – uměle chutnající placka v housce, čemuž se říkalo maso. Pravda, dala jsem si ho pouze jednou. Hlavou se mi honily myšlenky o fast foodu s českými jídly jinak. Smála jsem se myšlence o plátku knedlíku s trochou omáčky a hovězím masem, na tom přiklopený další plátek knedlíku. Říkala jsem tomu svíčburger.

Různě jsem vymýšlela, jak by ta česká hotovka šla nacpat do ruky a sníst za pochodu. Už tenkrát jsem si řekla, že až budu mít jednou TO bistro, tak tam takováhle jídla budou. Základka skončila a léta plynula, já na své výmysly pomalu zapomněla. Až během minulého roku, mi všechny mé myšlenky vrátila videa od KOKO. V první chvíli jsem se teda pěkně naštvala, že já jsem si tohle vymyslela jako malej prcek, ale nakonec mě těšilo, že někdo má stejné myšlenkové pochody. Jedná se konkrétně o její burgery s kačenou a se svíčkovou, kde houska byl knedlík a vše v něm pěkně nacpané. Teď už více k receptu.
Do receptu používám tzv. „zbytek“ kachny. Není to úplně zbytek jako zbytek, ale celá kachna bez prsou. Nikdy jsem nekupovala kachní prsa samostatně. Raději si je vyříznu z celé kachny a zbytek použiju třeba na tento recept.


Postup:

Brambory ideálně uvaříme ve slupce v osolené vodě den předem.

1. Kachnu osolíme, opepříme, do bříška jí vložíme nakrájené jablko a dáme péct.

2. Kachnu pečeme na 140°C cca 2 hodiny.

Je výhoda, že nepotřebujeme žádnou křupavou kůrčičku a prsa, která tvoří největší část masa, na kachně nemáme. Není potřeba péct kachnu nějaké 4 hodiny.

3. Cibulku nakrájíme najemno a opečeme dozlatova na sádle.

4. Přidáme pokrájené zelí i s lákem, přidáme drcený kmín, osolíme, opepříme a necháme dusit pod pokličkou.

5. Vychladlé brambory nastrouháme najemno, osolíme, přidáme sůl a zpracujeme hladké těsto.

Pokud by se těsto moc lepilo, je možné ještě přisypat hladkou mouku. Dejte však pozor, aby se mouky nepřidalo moc a lokše nakonec nebyly tuhé.

6. Z těsta ukrajujeme kousky a na pomoučněném válu vyvalíme tenkou placku.

7. Lokše pečeme na suché pánvi z obou stran.

8. Upečenou kachnu odmasíme, rozumějte, že obereme maso.

9. Maso včetně výpeku smícháme s podušeným zelím.

A můžeme smotávat. Na lokš „namažeme“ zelí s masem a srolujeme. I když se to nezdá, tak pokrm je velmi sytý. 

Dobrou chuť
Vaše Dulča

{mexická} ochucená rýže



Tuhle úpravu rýže jsem si zamilovala. S menšími obměnami ji dělám pořád. Žádné rýži neuškodí trocha toho koření navíc. Rýži bych mohla jíst ke všemu, snad kromě řízku. I když nedávno jsem narazila na diskuzi, kde se řešila právě rýže jako příloha k řízku. Asi takovej milovník zase nejsem nebo spíš nejsem zvyklá. 

Už jako malá jsem doma jedla kuře s rýží a nepřišlo mi to divné. Na základní škole jsem chodila do pěveckého sboru Vinohrádek se kterým jsme pravidelně jezdili na soustředění. Zarazilo mě, že když nám k obědu dali kuře s rýži tak plno dětí se ofrňovalo a netušilo, co to je. Teď už ale k dnešnímu receptu.


Postup:


1. Na oleji krátce osmahneme rýži.

2. K rýži přidáme česnek, mletý koriandr, kmín a necháme koření rozvonět.

3. Přimícháme rajský protlak, krátce osmahneme a zalijeme ideálně horkým vývarem.

4. Osolíme, promícháme a na mírném ohni vaříme pod pokličkou okolo 20 minut.

Když je rýže uvařená, tak do ní buď zamíchejte nasekaný čerstvý koriandr nebo rýži posypte až při podávání na talíři.

Pár rad:
Rýže by se během vaření neměla míchat.
Rýže se spíše nerozvaří, když mezi pokličku a hrnec dáte kuchyňskou utěrku. (samozřejmě látkovou)

A jak jste na tom vy? Je pro vás normální jíst kuře s rýží?

{čokoládově} Čokoládové muffiny



Znáte to, když se někoho zeptáte, co chce upéct a on vám odpoví, že je to úplně jedno? Volba tedy tentokrát padla na čokoládové muffiny. Já osobně muffiny moc nemusím, raději cupcake. Ale to se u mě obecně týká všech bábovek, chlebíčků, muffinů a tak, preferuji vše s krémem. Tyhle jsem si však zamilovala i já. A když čokoládové, tak prostě čokoládové. Pro někoho málo, pro někoho už příliš. Výsledek je však lahodný, plný čokolády a vláčný díky zakysané smetaně.


Co jsem se díky nedávnému pečení muffinů naučila? Že opravdu stačí jen lehce promíchat. I těsto na muffiny se dá přemíchat a pak jsou gumové konzistence. Nikde jsem se ale nedočetla proč. Jediné, co vím, tak že se těsto jakoby zdrcne, i když muffinky vypadají krásně. Kdyby někdo náhodou věděl, proč těsto už není tak dobré, když se přešlehá, tak ať mi dá vědět.

Dost už teorie, pustíme se do praxe. Chuťové buňky na čokoládu připravit! A jdeme na to.



Postup:

Nejdříve si troubu předehřejeme na 180°C.

1. Máslo rozehřejeme v kastrůlku se 150g hořké čokolády a necháme chvilku zchladnout.

2. Mouku smícháme se špetkou soli, s práškem do pečiva a nasekanou čokoládou.

Čokoláda se přimíchává do sypké směsi, aby při pečení neklesala na dno. Mně se tak nikdy nestalo, u když jsem ji zamíchala až na závěr. Pokud vám čokoláda klesá, máte nejspíš příliš řídké těsto.
3. Vajíčko vyšleháme s cukrem a vanilkovým extraktem.




4. K vajíčku přimícháme zakysanou smetanu a rozpuštěnou čokoládu s máslem.

5. Tekutou směs nalijeme do sypké směsi a promícháme, aby se směs spojila.



Když budou v těstě malé hrudky mouky nevadí, lepší než přemíchat.

Kdyby těsto bylo moc řídké, přidejte trochu mouky, kdyby moc tuhé přidejte mléko. Správná konzistence těsta je, když zcela drží na stěrce či lžíci a nepadá.

Formu na muffiny si vyložíme papírovými košíčky


6. Lžící těsto dáváme do košíčků.

8. Pečeme na 180°C přibližně 20 – 25 minut.



A máme hotovo. Krásné temné kopečky nám vyběhly a teď už nezbývá nic jiného, než si uvařit kávu, otevřít knížku a popřát pěkné chutnání a jak jinak, než bez povídání.

Dobrou chuť
Vaše Dulča



{celoroční} rajská omáčka s pečeným knedlíkem a masovými kuličkami



Rajská – pro mě královna mezi omáčkami. S knedlíkem či těstovinami, s mletým, hovězím i vepřovým. Miluju jí na všechny způsoby. ALE?! Zároveň je to pro mě jedna z nejtěžších omáček na dochucení. Vařila jsem ji nespočetněkrát a pokaždé byla trošku jiná. Konečně však mám nějaký zaběhlý postup a finální dochucení už se přizpůsobuje aktuální chuti a náladě. 

Rajskou mám ráda spíše sladkou a konečně dochucování mi vždy přijde nekonečné. =) Možná se ptáte, proč zrovna celoroční. Protože jsem nikdy nedělala rajskou z čerstvých rajčat (já vím, já vím). Nikdy jsem neměla tak dobrý přístup ke krásně červených a zralým rajčátkům. Proto raději jedu trojkombinaci rajčat v plechovce, kvalitního kečupu a protlaku. Pořád lepší, než z té hmoty jménem Rajče, která se dá koupit celý rok. 
Kečup používám výhradně Kand. Vždy jsme ho domu s manželem kupovali, protože nám chutnal a cena byla více než příznivá. A ejhle za pár měsíců jsem se díky A DOST dozvěděla, že to je ten nej kečup, který se dá koupit. Bingo, chuťové pohárky nezklamaly.
Ačkoliv si častěji vaříme doma těstoviny, tak jsem tentokrát měla chuť na knedlíky, ale ne jen tak nějaké. Jala jsem se tedy pátrání internetem a narazila na pečené knedlíky v troubě. Prošmejdila jsem desítky receptů, abych se stejně nakonec zvedla a začala metodu pokus omyl. A jsou na světě výborné pečené knedlíky.
Pojďme tedy vařit a nechat se rozmazlovat vůní po celém domě.




Knedlíky:
recept ZDE


Postup:

Knedlíky:

Jako první začneme přípravou všech ingrediencí na knedlíky, postup ZDE – PROVEĎTE POUZE KROKY 1 – 5.

Omáčka:

1. Cibuli nakrájíme nadrobno a osmažíme dozlatova. 

2. Na cibuli přisypeme 2PL cukru a necháme zkaramelizovat. Jen lehce.

3. Přidáme protlak a řádně orestujeme.

Je důležité protlak orestovat, protože pak uvolní svou sladkost. Pokud byste ho přidali jen tak, zachová si svou kyselejší chuť a to já nechci.

4. A teď zvětšina ingrediencí putuje také do hrnce, rajčata, kečup, vývar, koření (bobek, nové koření, tymián), trochu osolit a nechat bublat.

Knedlíky:

Vracíme se ke knedlíkům ZDE Proveďte kroky 6 – 7.

Knedlíky nám odpočívají a my si připravíme kuličky.

Masové kuličky:

1. Žádná věda, vše spolu smíchat a ochucovat dle chuti.

2. Ze směsi tvarujeme kuličky o velikosti menšího pingpongového míčku.

3. Kuličky ze všech stran osmažíme. Nemusíme je úplně dodělat, dovaříme je v omáčce.

Omáčka:

5. Z provařené omáčky vyndáme nové koření, bobkový list a rozmixujeme.

6. Do promixované omáčky přidáme na dochucení a zahuštění nastrouhaný perník.

Pokud vám takto hustá omáčka nevyhovuje, je možné přidat cca 3PL studené jíšky.

Studená jíška proto, že omáčka je horká, tak aby se nám neudělaly cucky.

7. Omáčku dochutíme solí, cukrem a vložíme dovařit kuličky.

Knedlíky:


Tadááá a máme hotovo.


Omáčka hotová, kuličky propečené, knedlíky upečené, co víc si přát. Teď už jen naservírovat a popřát dobrou chuť. Jo a vážně jsem se do těch knedlíků zamilovala. <3

Dobrou chuť
Vaše Dulča

Poctivá {domácí} česnečka



Zaručený vyprošťovák, kdo by ji alespoň jednou nejedl druhý den ráno po flámu? Nemusím zrovna flámovat a česnečku si s chutí udělám kdykoliv. Vývarová česnečka je jednou z nejjednodušších a nejrychlejších polévek, které znám. Někdo udělá jen to, že si do vývaru namačká česnek, ale to mi přijde zase až šíleně moc jednoduché. To možná tak po nějakém tom flámu, kdy nejste schopni nic víc dělat.



Postup:


1. Na trošce másla osmažíme cibulku.

2. K cibuli přidáme na malé kostičky nakrájené brambory, posypeme kmínem a chvilku osmahneme.

3. Zalijeme vývarem a vaříme do změknutí brambor.


Když se brambory vaří, tak si utřeme nebo prolisujeme česnek.


4. Když jsou brambory téměř měkké, přidáme česnek, majoránku a provaříme.

5. Nakonec dochutíme solí a pepřem.



Česnečku můžeme na talíři doplnit nastrouhaným sýrem, opečeným chlebem nebo houskou. Někdo ke konci do polévky přidává i rozkvrdlané vajíčko a třeba nedává brambory. My ji však máme rádi takhle.

Dobrou chuť
Vaše Dulča

Pečené knedlíky se schwarzvaldskou šunkou



Pečené knedlíky? Ano! A ještě k tomu bez mouky, s cibulkou a schwarzvaldskou šunkou. Jak už tomu bývá u  nás zvykem, tak to nejlepší jídlo vzniká ve chvíli, kdy něco doma chybí a musí se improvizovat. Tentokrát tomu nebylo jinak. Opravdu jsem doma neměla Schwarzvaldskou šunku, abych si mohla dát do knedlíků, ale přeci jen nesmíchám rohlíky s mlékem a vajíčkem. Nakonec jsem ráda, že na ni přišla řada až do těch knedlíků. Chuťově sice výborná, ale nebyly to takové ty tenounké úhledné plátky se kterými jsem zvyklá pracovat. Ovšem v podobě malých „čtverečků“ do knedlíků jí bylo dobře. A nám poté taky. 😀


Jak už jste tedy pochopili, tak knedlíky budeme péct v troubě, na to potřebujeme ideálně nějakou formu. Pro vzhlednější jednotlivé porce doporučuji plech na muffiny. Je možné však použít cokoliv. Formu na bábovku, srnčí hřbet, bábovičky, kokotky, jen si musíte pohlídat dobu pečení. Tyhle knedlíky jsou ideální ihned vytažené z trouby, ale my je jedli dva dny. Pak je lepší je nechat v omáčce déle nacucat. Pojďme tedy na to. =)


Postup:


Jako první začneme přípravou všech ingrediencí na knedlíky.

1. Pečivo nakrájíme na cca 1cm x 1cm kostičky, aby nám ještě více oschlo, než začneme dělat knedlíky.

Pokud je pečivo moc měkké, tak jej lze nakrájené opražit nasucho na pánvi.

2. Na másle osmažíme nadrobno nakrájenou cibuli, až zesklovatí, tak k ní přidáme nakrájenou šunku.

3. Společně krátce opečeme a na závěr přidáme pokrájenou zelenou část jarních cibulek. 

4. Krátce promícháme a vypneme plotýnku.

Jarní cibulku přidáváme až na závěr, aby jen lehce změkla, ale naztratila svou barvu. Necháme vychladnout.

5. V misce rozkvedláme vajíčka s mlékem, přidáme sůl, tymián a pepř.

(Vše na knedlíky máme připraveno a dáme stranou. Předpokládám, že k tomu připravujete nějakou omáčku. Jako třeba já RAJSKOU.)


6. Pečivo zalijeme směsí z mléka a vajíček. Důkladně promícháme, aby si každý kousek pečiva loknul.


7. Přimícháme šunku s cibulí a necháme spolu vše 20 – 30 minut odpočinout.

8. Směs na knedlíky naplníme do 12ti muffinových formiček. U mě konkrétně to znamená celý muffinový plech.

9. Směs do formiček přitlačte prsty a dejte péct na 200°C na cca 15 minut do trouby.