Co vařit na dovolené? Tipy, triky a pytlíky!



V dnešním článku se dočtete tipy, co vařit na dovolené, když máte přístup do kuchyňky. No, je to spíše taková zpověď a přiznání, co si vaříme my. Už nezáleží, zda je to kuchyň v kempu, apartmánu nebo chalupě. Jenže to není všechno. Rozhodně nečekejte vyvařování, vše domácí v té nejlepší kvalitě. Věřte, že se sem tam objeví nějaká konzerva nebo pytlik. A také se dozvíte něco, čím by se asi foodbloger chlubit moc neměl.

Už v pátek odjíždíme směr Český Krumlov, kde si budeme na týden užívat krás okolí. Druhým rokem se vracíme na stejné místo a moc dobře víme, co nás čeká (a nemine) 😀
Nejezdíme do žádných all inclusive hotelů, ale do starého stavení, kde máme vše pro sebe – takže i kuchyň. V kuchyni je pouze varná deska bez trouby, to však vyřeší mamka, která letos znovu přibalí remosku. A dokonce fungl novou, ta stará po skoro 30ti letech udělala pápá. Přijde mi až neskutečné, že něco může tak dlouho vydržet. Ale zpět k tématu. 
Není každý den posvícení a už vůbec ne tolik peněz, abychom se stravovali v těch nejlepších restauracích. I když mám nějaké nové vyhlídlé a samozřejmě musí být v té vyšší cenové kategorii (mám na to prostě talent :D).
Častěji si budeme vyvářet sami, nevím kolik toho bude a v jaké dny, protože když se ráno nasnídáme a vyrazíme na celý den pryč, tak asi těžko budeme klohnit oběd. Něco tedy budou večeře, něco obědy a něco třeba vůbec.
Nějaký „jídelníček“ do zásoby mít musíme, aby bylo z čeho vybírat. Je to spíše takový seznam, co by možná mohlo být uvařeno, než pevně daný jídelníček na celý týden.


TĚSTOVINY s červenou omáčkou



Určitě se v našem jídelníčku objeví. Tady zachraňuje Lidl se svou rajčatovou passatou s bazalkou, která je ve velké flašce a stojí pár peněz. Ještě nevím, zda bude králem párek nebo mleté maso. Člověk by měl pocit, že s párkem ušetří, ale když se zamyslíte, kolik stojí kilo párků, tak je ve výsledku to mleté kolikrát i levnější.

Co potřebujeme:
  • těstoviny (konkrétně celozrnné špagety z Lidlu)
  • rajčatová passata s bazalkou z Lidlu
  • mleté maso (500g – 750g bude stačit)
  • cibule
  • sýr (ten samozřejmě využijeme i jinde)
  • koření – sůl a pepř
GULÁŠOVKA z pytliku



Teď přichází to ono přiznání foodblogera – miluju gulášovku z pytliku a to jakože hodně. Ale jen jeden typ a vylepšenou o párek, brambory a vajíčko. A opravdu si nedokážu představit kempování nebo dovolenou bez téhle gulášovky. Každý máme nějakou tu neřest.


Co potřebujeme:

  • velká rodinná gulášovka od Vitany
  • vajíčka
  • párek
  • brambory
  • vodu

BUŘTGULÁŠ


Klasika, další jídlo, bez kterého si neumím představit dovolenou. Jsou to takové pěkné prasárničky, hodíte do hrnce, uvaříte, přežerete se, dáte si pivko a je to. 😀


Co potřebujeme:

  • brambory (cca 1kg zbude na gulášovku)
  • buřty
  • cibuli
  • koření – majoránka, sladká paprika, sůl a pepř
  • vodu

LÍVANCE



Lívance jsem si doma tak trošku předpřipravila, aby to bylo co nejjednodušší. Smíchala jsem si s sebou sypké suroviny do pytlíčku a pak už jen přimícháme suroviny tekuté. Od doby, co jsem se naučila dělat nekynuté lívance jsem se do nich opravdu zamilovala a jsem schopna je dělat všude. I na té dovolené.


Co potřebujeme:

  • vajíčka
  • mléko
  • připravenou domácí sypkou směs
  • marmeládu
  • kysanou smetanu
  • tvaroh
  • skořicový cukr
FRANCOUZSKÉ BRAMBORY



Jelikož tradičně bereme s sebou remosku, tak si můžeme dovolit francouzské brambory. Příprava trvá déle, ale při večerním posezení u skleničky vína není kam spěchat. Dobře, jsou to zapečené brambory, ale u nás to byly odjakživa francouzské brambory a tečka. 

Co potřebujeme:
  • brambory
  • uzené maso
  • vajíčka
  • smetanu
  • koření – sůl, pepř, sladkou papriku
  • sýr


TORTILY s kuřecím masem



Co nevidět se na blogu objeví ty nejlepší tortily, co jsem kdy jedla. Teď absolutně nechápu, jak jsem mohla kupovat ty smradlavé hnusy. Najednou můj tortilový svět dostal úplně nový rozměr, už mi jen chybí se do té tortily zabalit sama. Malá ochutnávka alespoň v podobě autentické fotky.


Co potřebujeme:

  • mouku, vodu, olej a sůl
  • kuřecí maso
  • salát
  • rajčata
  • za
KUŘE s bramborem


Kuře do remosky a brambory do hrnce, co je jednoduššího. Nedávno jsem si našla recept na to nejšťavnatější kuře a hodlám ho spáchat i na dovolené. Malé nové brambůrky jako příloha jsou samozřejmostí.

Co potřebujeme:
  • kuře
  • máslo
  • pomeranč a limetka
  • koření – sůl, pepř, uzená paprika a rozmarýn
  • brambory
  • voda

To by byl alespoň takový náš hrubý nástřel. Uvidíme po dovolené, kolik se toho změnilo a co zůstalo pravdou. A jak vaříte na dovolené vy? Chodíte pouze do restaurací nebo si také vaříte? Razíte heslo o poctivosti i na dovolených nebo si také přibalíte nějaký ten pytlík?

Vaše Dulča

{filmová recenze} Šéf / Chef (2014) aneb film 3v1



Krásnou neděli všem,
začínám svou sérii recenzí o filmech, kde se ve větší či menší míře objevuje jídlo. Jako první na řadu přichází film Šéf, protože ve mě nechal nejrozporuplnější pocity ze všech filmů, co jsem doposud viděla. Na film jsem koukala v originále s českými titulky, upřímně, ani jsem nepátrala, zda je dabován do češtiny.

!SPOILER! Článek obsahuje děj filmu. !SPOILER!

Tento na první pohled velmi sympatický a zábavně vypadající film byl propadák. Popis na csfd.cz se skládá ze dvou souvětí a mě osobně na film nalákala fotka s hercem Robert Downey Jr. a asi nebudu jediná. Marně jsem však po něm ve film pátrala, nakonec se objevil na pár minut trapné scény a konec.
Ale přejděme na začátek…



Jak bychom mohli čekat u filmu o vaření, tak se začátek příběhu odehrává v kuchyni restaurace. Šéfkuchařem je ambiciózní až namyšlený Carl Casper (Jon Favreau), který aktuálně žije samotářský život bez své rodiny. První část filmu mi přijde jen o moc podrobných konfliktech. Jeden z těch velkých nastane, když majitel restaurace nechce dovolit Carlovi, aby známému kritikovi jménem Ramsey Michel (Oliver Platt) naservíroval něco nového. Jelikož i v osobním životě nesnáším, když spolu lidi mluví stylem, že se překřikují, křičí na sebe a nepustí se ke slovu, tak ve filmech mě to naprosto vytáčí. A k mé smůle, takových scén je v tomto filmu až moc. Carl musí uvařit to, co vaří vždy. Kritik mu to samozřejmě dá sežrat. Mezitím ho jeho syn naučí používat twitter a tím se roztočí zprvu digitální hádka mezi Carlem a Ramseym až to vyvrcholí v hádku osobní. Nakonec Carl sbalí své nože a opouští restauraci nadobro.

Zdroj: Aldamisa Entertainment
Tady se nachvilku zastavím. Už tohle by mohl být samostatný film. Bohužel, téměř všechny ty vyhrocené situace byly vlastně k ničemu, protože teď začíná další samostatná část.

Následovaly „vyplňující“ nepotřebné scény. Molly už od začátku filmu Carla přesvědčuje, aby se vrátil k food trucku se kterým dříve jezdil. Jelikož je Carl nezaměstnaný, tak odlétá s Molly na služební cestu, aby tam pohlídal jejich syna místo chůvy. 

Zdroj: Aldamisa Entertainment

A to byste nečekali, po půlce filmu se konečně objevuje Marvin (Robert Downey Jr.) jako bývalý Molly. Carl od Marvina kupuje food truck a následují scény „kdo co kdy kde s kým“. Až teď jsem teda pochopila, že ty narážky o food trucku od Molly v první části filmu byly asi to nejdůležitější.
Carl volá klukům do restaurace, co udělal a Martina (John Leguizamo) to zaujalo natolik, že ihned přiletěl a přidává se ke Carlovi jako jeho parťák.

Zdroj: Aldamisa Entertainment

Od této chvíle se mi začal film líbit, food truck vybavili vším potřebným a i s Carlovým synem (který měl letní prázdniny) vyráží na cestu zpět domů. Zastavují ve městech, kde ochutnávají místní kuchyni a zároveň připravují jídlo. Carlův syn vše sdílel na Twitter, takže lidé už stáli frontu na jejich sendviče dříve, než otevřeli. Tahle část byla opravdu milá, ale už jsem ji měla zkaženou tím prapodivným začátkem. Kdyby začátek byl kratší a byla tam jen čistě hádka s kritikem a odchod z restaurace, tak by to na start úplně stačilo.

Po příjezdu domu, pár dojemných chvilek, jak chtěl syn zůstat s tátou a ten nakonec po shlédnutí videa z cesty přeci jen povolil. Střih, pár měsíců pryč a šťastná rodinka ve food trucku společně s Martinem vydává jídlo. To by ještě šlo, takovej happy end u kterého by se člověk pousmál….Ale na závěr se objeví Ramsey, který chce mluvit s Carlem. Pro sendvič si poslal někoho jiného a člověk by čekal, že jen řekne Carlovi, že mu chutnalo atd. To už by samo zavánělo přeslazeným happy endem. Ale neee, on mu nabízí zařízení vlastní restaurace. Takže nový šťastný happy end filmu u kterého jsme si už mysleli, že je konec…

Zajímavosti:

  • Jon Favreau miloval dobré jídlo, které i sám velmi často dokázal uvařit, a tak možná právě nad plotnou ho napadlo natočit film o jídle. Napsal si scénář, zařídil potřebné technické a finanční záležitosti a nakonec oslovil své přátele, kteří již v jeho filmech hráli, díky čemuž se mu podařilo přivést do snímku známá jména.
  • Bratr herce Olivera Platta je skutečný restaurační kritik v metropolitní oblasti New York. 
  • Jon Favreu se pro film naučil vařit. Vzal si hodiny intenzivního kuchařského kurzu u francouzského šéfkuchaře a amerického majitele food trucku a naučil se to prý skvěle. Dokonce se mu to zalíbilo natolik, že se se svými školiteli rozhodl nakoupit si v L.A. pár náklaďáků a provozují tam food trucky natrvalo.

Závěrem:

Ve filmu jsem si více než jednou myslela, že se jedná o hlavní dějovou linii a nakonec se ukázalo, že ne. Nebyla jsem z toho takhle zmatená jen já. Film mi přišel jako splácanina minimálně 3 filmů dohromady. 

  • Boj šéfkuchařů s kritiky
  • Výměna luxusní restaurace za pojízdný „stánek“
  • Jak si najít cestu k synovi

Po dokoukání filmu jsem zjistila, že Jon Favreau je nejen hlavní herec a režisér, ale také scénárista. Jako herec dobrý, na režisérském kontě má taky pěkné kousky jako Iron Man, Iron Man 2, Kniha Džunglí atd., takže to bude asi tou scénáristikou. Zbytečné odbíhání a když nevím co, hodím tam hádku nebo skočím úplně někam jinam. Celý film je jedna, vlastně dvě velké reklamy.

Hodnocení 2/5

Kompletní seznam filmů o jídle a odkazy na recenze najdete ZDE

Filmová výzva aneb koukáme na filmy o jídle

Znáte ty líné víkendy nebo situace, kdy se chcete podívat na nějaký film a absolutně nevíte na jaký? Tak to byl pro mě přesně tento víkend, nechtělo se mi absolutně nikam jít. V sobotu od rána tropy a nedalo se venku existovat. Naštěstí večer přišla bouřka, takže dnes je krásně pod mrakem a příjemný vzduch.

Já upřímně nesnáším léto, pokud bych ho mohla celé strávit u vody a nemusela fungovat jakkoliv jinak, tak je to v pořádku. Pro mě je ideál tak 18 – 20°C a ideálně po mrakem. Sluníčko mám ráda spíše v zimě nebo když hřeje jen tak jemně a ne, že člověka pomalu griluje zaživa. Byli jsme tedy zalezlí doma se zataženými okny a akorát večer jsme sjeli doplnit zásoby.

Nastala ta situace, že jsem chtěla koukat na nějaký film, ale vše co máme, tak známe snad už i pozpátku. Zrodila se tedy myšlenka zase zabrouzdat po nějakých filmech o jídle, vaření a gastronomii celkově. Některé jsem již viděla a taky několikrát, ale ráda si je připomenu, některé jsou pro mě absolutní „novinkou“. Sepsala jsem si všechno, co jsem našla a vím, že by se mi mohlo líbit nebo už líbilo. Jelikož ráda zapomínám názvy filmů, i když se mi strašně líbí, tak jsem se rozhodla je uveřejnit.
Budu s vámi sdílet své zážitky z jednotlivých filmů. Nechci tomu říkat recenze, protože jde čistě o můj osobní pocit a ne o to, jak kdo zvládl kameru a co mohl režisér udělat jinak. 


Nejspíše zacílím na nedělní dopoledne, kdy se většinou člověk rád poflakuje a mohl by nějaký film shlédnout. Níže tedy můžete vidět seznam filmů, které mě čeká shlédnout nebo sepsat na ně můj názor. Postupně se z názvů budou stávat odkazy na samostatné články o filmech. Filmy jsou seřazeny podle roku, kdy byly vydány, určitě to není podle oblíbenosti. Další tipy na filmy mi můžete psát na email nebo do komentářů pod článek, budu jedině ráda.

A já si teď jdu uvařit něco dobrého k jídlu, horký čaj (protože venku je tma jak když se stmívá a prší) a jdu plnit své povinnosti ve sledování následujících filmů.

Dokonalý šéf / Burnt (2015)

Láska na kari / The Hundred-Foot Journey (2014)


Cizí oběd / The Lunchbox (2013)
Zataženo občas trakaře / Cloudy with a Chance o Meatballs 1 (2009) / 2 (2013)

Z prezidentské kuchyně / Les saveurs du Palais (2012)

Oui, šéfe! / Comme un chef (2012)

Dokonalý smysl / Perfect sense (2011)

Jiroovy vysněné sushi / Jiro dreams of sushi (2011)

Julie a Julia / Julie & Julia (2009)

Soul kitchen / Soul kitchen (2009)

Koření života / No Reservations (2007)

Ratatouille / Ratatouille (2007)
Poslední prázdniny / Last holiday (2006)

Recept na lásku / Bella Martha (2001)

Čokoláda / Chocolat (2000)

Babettina hostina /  Babettes gæstebud (1987)

RECENZE: Zapa Cafe Český Krumlov aneb NEJLEPŠÍ ledová káva








Už jsme měli dost těch davů v uličkách Krumlova a chuť na kafe byla stále větší. Chuť sice byla, ale vedro také. Zapadli jsme do první na pohled zajímavé kavárny Zapa Cafe. Prošli jsme kavárnou a zamířili jsme na malou zahrádečku, kde bylo pár stolů a naštěstí i jeden volný. Usadili jsme se a během chvilky u nás byla obsluha. Nejdřív jsem se ani do nápojáku nechtěla dívat, že si prostě dám Latéčko, ale zvědavost mi nedala.

Nabídku ledové kávy jsem si nenechala ujít. Tak nakonec dopadla má objednávka a K si vybral Vanilkový milk shake. Ještě jsem si tak nějak nahlas postěžovala, že jsem na to vážně zvědavá.
Dokonalost! Můj zamilovaný výraz na kávu, která mi přistála na stole se nedá popsat. Silná káva dole na ní kopec domácí NESLAZENÉ šlehačky a jako třešnička kopeček skvělé vanilkové zmrzliny. Ochala jsem nad kávou až do posledního srku brčkem. Většinu zmrzky jsem samozřejmě vyzobala lžičkou a až zbyteček rozmíchala…ale taková vanilková zmrzlina máčená v kávě..mmmm.
Kubův shake byl též překvapením. Intenzivní chuť vanilky a k tomu karamel na stěnách sklenky a je pouze na vás, zda si ho rozmícháte nebo ne. Udělejte to! Při první návštěvě jsme ho rozmíchali až tak v půlce, ale při druhé návštěvě už jsme byli poučeni a vše rozmíchali hned najednou. 
Ledová káva dosti zasytí, ale i tak tam mají strašně dobrej štrůdl. 😀 Jak už tu padlo, tak jsem kavárnu navštívili dvakrát. Jednou sami a pak v pátek s rodiči a to jsme seděli venku před kavárnou.
V kavárně si přijde na své snad každý, nabídka je široká a opravdu zajímavá. Kavárna má své kuřácké i nekuřácké části a co opravdu závidím, tak dětem. Protože v dětském koutku (místnosti) jsou KULIČKY a není jich tam zrovna málo! Milujeme kuličky a hned bychom tam hodili šipku taky. 😀


Co víc dodat? NEJLEPŠÍ LEDOVÁ KÁVA, kterou jsem měla možnost ochutnat. A je jasné, že jakmile budu v Krumlově, tak vím, kam na výbornou kávu. (a shake samozřejmě)

NA CESTÁCH: Nedělní výlet za sluníčkem na Hlinnou



Stejně jako v sobotu jsme v neděli chtěli utéct někam za sluníčkem. Jenže inspirace nulová, hory plné běžkařů a na procházku sněhu až moc, jak sami můžete vidět v předchozím článku z Moldavy.

Nakonec jsme po telefonátu s maminkou sedli do auta a jeli za našimi směr Žernoseky, že někam pojedeme společně. A hlavně nebylo moc nad čím přemýšlet, protože se u našich ten den pekl naložený bůček. Po příjezdu na místo jsme akorát udělali škatulata batulata hejbejte se a přesedli do jiného auta. Málem bych zapomněla, že s námi jela i má milovaná Goleducha (jmenuje se Goldie, ale říkáme jí různě).

Vyrazili jsme na kopečky, tentokrát taky za barákem, ale za jiným. Překvapením bylo, že silnice všude krásně čisté a s koncem cedule Miřejovice směrem na Hlinnou sníh, jen tak, jak si ho auta ujezdila. Když do toho někteří nechají stát auto na silnici, protože přeci nebudou zajíždět na to pole, když je tam tolik sněhu. Není nic příjemného se vyhnout, ale Santík je čtyřkoláček a zvládnul to na jedničku s hvězdičkou. Zadní tah z Litoměřic na Sebuzín už byl zase OK. 


Zaparkovali jsme vedle ranče Monty, kam jsem před lety jezdili na koňácké westernové závody. Tady jsem se naučila běhat za cenami na gumicuku a házet kládou. 😀
I tady, kde by to málokdo čekal jsme potkali pár rekreačním běžkařů. Sněhu všude dost, sluníčko krásně hřálo a cesta proježděná od traktoru. Šli jsme tedy opravdu na procházku.



Už zase spolu dělají blbosti. 


Mám pocit, že Goldie s Kubou si to užívali nejvíc. Občas jsme nevěděli, kdo koho venčí. Dnes je čtvrtek a mně už vyprchala načerpaná energie z víkendového sluníčka. Těším se na tento víkend a další vejletování.

Na dalších cestách ahoj
Dulča a Kuba


PS: A bůček pak byl taky.

NA CESTÁCH: Ztracená Moldava aneb zimní pohádka


Je sobota dopoledne a u nás je pěkně hnusně. Už mě to věčné čoudmo vyčerpává. Hledala jsem po online webkamerách, kde by mohlo být sluníčko a jediná Milešovka slibovala sluníčko a pocit vlády nad světem. Nešťastně jsme šmejdili internetem a stále nic nenacházeli. Smířila jsem se se skutečností, že sluníčko dnes znovu neuvidím a bylo mi jedno kam pojedeme. Na to, abychom jeli někam dál už bylo pozdě a proto jsem brouzdali v blízkém okolí. Hurá, vybrali jsme cíl. Vyhlídka Vlčí kámen kousek nad Hrobem s tím, že půjdeme z Mikulova. Oblékli jsem se, jak kdybychom čekali teploty -20°C, zabalili sváču, foťák, pití strčili ještě do podkolenky, aby nám nezmrzlo. Přeci jen – jedeme na hory. No dejme tomu, že jsem nevystrčila hlavu z okna. U nás bylo -1°C a na horách krásných -0,5°C. Ale zpět k cestě.
Vyjeli jsme přes Teplice směr Dubí, sjíždíme na Hrob a začíná nás svými paprsky hřát sluníčko. Stoupáme výš a výš a sluníčka je stále víc a víc. Na odpočívadle, kde jsme před dvěma lety nechávali Felinku, když jsme šli péct buřty v půlmetrových závějích a pak jsme nemohli vyjet, bychom tentokrát Olinkou ani nezajeli, kolik tam bylo sněhu. 
Míjíme ceduli Mikulov a oči nám slídí po zaparkování. Balcarová/Laštovková, tys tomu dala. Jaksi jsem zapomněla, že obec Mikulov je hlavním výchozím bodem ke sjezdovkám na Bouřňáku. Nejen, že je zde centrální parkoviště, ale lidi jak blázni parkují podél silnic. Všude je tedy zákaz zastavení a stání. Trošku čára přes náš výletový rozpočet. No nic, tak pojedeme dál směr na Moldavu. Všude hromady běžkařů, auta podél silnice. Téměř všechna auta si do okýnka přicvakla výstražnou vestu. Alespoň něco, když už zasahujou do silnice. Projeli jsme Moldavu a zároveň skončili v Německu, tam se nám moc nechtělo. Otočili jsme se a vrátili zpátky. Vzali jsme to směr Dolní Moldava, tadááá konečnáá. Na konci obce točna a dále jen na běžkách nebo pěšky. Tentokrát už parkujeme a konečně vylézáme z auta. Teplota je více, než přívětivá, jen pofukuje studený vítr. Vydáváme se po cestě někam, nevíme kam. Poprvé vytahuji foťák a jen tak ho nezandám. 


U posledního baráku sedí pán s další společností. Není na tom nic divného, jen to, že okolo téměř metrové závěje a on tam sedí jen v kalhotech a popíjí čaj. Předpokládám, že s rumem. 😀 Když je míjíme, tak nás uctivě zdraví a evidentně má více, než dobrou náladu. Prohodíme pár slov a pokračujeme dále. 
Užívám si ten třpytící se sníh,  hřející sluníčko, tu nespoutanost a svobodu. Je nádherně a my si to opravdu užíváme.

A támhle nahoru půjdeme. Jako slušní pěší touristi jsme nechtěli pošlapat běžkařům stopu a napadlo nás se vydat vzhůru. Chtěli jsme se zbavit boření do sněhu. To je jsme ještě netušili, kolik sněhu se skrývá pod tou sněhovou čepicí. 


Cesta vzhůru je více než vyčerpávající, i když se držím stop mého manžela, který laskavě kvůli mně dělá poloviční kroky, tak je to makačka. 

No prosím, víte jaké to je, když vám tak ztuhnou nohy, že se nemůžete hnout? Ne? Tak si jděte na procházku z závějích, které vám jsou nad kolena.

Vzdali jsme to, tedy spíš já to vzdala. Došli jsme jen pod stromy, kde byla příjemná hloubka sněhu po kotníky. V jedné ruce housku v druhé ruce kus vysočiny a kochali jsme se okolím.

Posilněni svačinkou jsme se vydali zpátky k autu, že ještě někam pojedeme. Zůstávala jsem stále v úžasu z té nádherné zimy na horách, z toho klidu, nikde hnusnej špinavej sníh. Doslova sněhobílo. Na protějších stráních se proháněly srnky a sem tam nějaký běžkař či dobrodružný lyžař.


My nasedáme do auta a přemýšlíme, že přejedeme na Flájskou přehradu. Jak jsme tam dojeli? Podívej te se sami. Tohle jsem prostě musela vyfotit i přes ta špinavá okna auta. 😀

Teď se prosím díváte na silnici, která je spojovačkou k vodní nádrži Fláje.


Dobře, tak na Fláje asi ne, sjedeme tedy o kus níž a vezmeme to spojovačkou na Cínovec. Jak myslíte, že to dopadlo? Úplně stejně a vlastně ještě hůř, protože jsem přes tu hromadu sněhu ani neviděla. Dobře jedeme domu, dolu do toho smogu. Bohužel už tak úzká silnice neumožňuje zastavit ani na to focení.



Sečteno, podtrženo. Dnes jsme pětkrát nedojeli tam, kam jsme chtěli.

  • 1. Nemožnost zaparkování v Mikulově díky sjezdovkám na Bouřňáku.
  • 2. Přejezd přes Moldavu do Německa a otáčení na silnici.
  • 3. Konec obce v Dolní Moldavě a dál jen na běžkách nebo pěšky.
  • 4. Zkratka z Moldavy na Fláje – to, že se silnice v zimě neudržuje je vážně pravda.
  • 5. Zkratka z Moldavy na Cínovec – stejná situace jako Fláje.

A kam vyrazíme zítra? To sami nevíme, tyhle hurá akce mám nejradši. Většinou z nich máme mnohem silnější zážitky, než z plánovaného výletu. Tentokrát jsme si alespoň vzali svačinu.
Na dalších cestách ahoj
Dulča a Kuba


RECENZE: Restaurace Babylon – Český Krumlov


Co jsme dělali v Českém Krumlově a zážitky okolo se dozvíte v jiných článcích. A jelikož se jedná o recenzi, tak si tu vezmeme někoho pod lampičku. Tentokrát to je restaurace Babylon. Jak to asi dopadlo? Propadák, slušný průměr a nebo se tam vrátíme? To vše se dočtete.


V Krumlově opravdu není problém narazit na restauraci. Je jich tu možná až moc. Náš Babylon byl pouhou náhodou. Chtěli jsme na jídlo někam k vodě. Do restaurace, kam jsme zamířili dříve připluli vodáci po Vltavě. Šli jsme tedy do té vzdálenější. Tou byl právě Babylon.

Na první pohled jsem měla pochybnosti, ty však mám skoro vždy, když jdu do neznáma. Navíc se mi moc nezamlouval název restaurace Babylon. Doteď název restaurace nechápu, ale o tom to určitě dnes není. Plno lidem je jedno, co a kde sní, ale mně na tom sakra záleží. Když už za něco zaplatím, tak si to chci vychutnat a ne se jen spokojit. Přišli jsme akorát, i když ono to není divné, že v době oběda se začala restaurace plnit.

Výhled z restaurace. =)

Po otevření jídelního lístku mé obavy trochu ustoupily. Menu přehledné s málo jídly, ale přesto si vybere každý. Váhala jsem mezi candátem, který byl také nejdražší položkou celého menu (cca 250 Kč) a kuřecím. Nakonec to vyhrál candát a začala má chvilka modlení. Protože a jelikož, jako příloha byly brambory. Na brambory mám většinou smůlu a málokdy mi v restauraci chutnají. Dále se k candátovi podávala grilovaná zelenina. Co to bude? Nějaký rozmražený hnus nebo opravdu, jak jsem čekala cuketku, lilek, papriku atd…

BINGO! Hned jak jsem jídlo spatřila, tak mi spadl kámen ze srdce. Už při objednávání mi číšník říkal, že to je výborná volba, ale teď mě o tom i přesvědčili. Candáta byl pěkně velký kus, žádný ušmudlaný čtvereček, který by se styděl v rohu talíře. Akorát porce brambor, které byly dobře uvařené, i když trochu méně slané. 
A nakonec grilovaná zelenina, které nemohu vytknout vůbec nic. Opravdu ogrilovaná a akorát na zkus. Žádné bahno nebo naopak syrové. Jak jsem doufala, lilek, cuketa, paprika a cibule. Jako třešnička citron k rybě a já se s chutí pustila do jídla. I ostatních jídlo vypadalo velmi chutně a nikdo si nestěžoval. Posuďte sami.

Candát s vařeným bramborem a grilovanou zeleninou




Vepřový steak s mexickými fazolemi a chlebem



Kuřecí steak s hermelínem, brusinkovou omáčkou a americkým bramborem

Vepřová krkovice s bramboráčky



K tomu všemu výborné pivko se skvělým půllitrem. Na břehu Vltavy příjemně pofukovalo. Nasávali jsme dovolenkovou náladu – dobré jídlo, pivko, pohoda, sluníčko, Vltava plná vodáků a hladové ryby hned u břehu. 

Závěrem

Velmi milá a pozorná obsluha (všichni do jednoho). Pohodové posezení na břehu Vltavy Dovnitř jsme jen načouhli. Skvělé jídlo a dobré pivo. Ceny odpovídající kvalitě. Co víc si přát?
Takže za nás všechny rozhodně palec nahoru a určitě se sem rádi vrátíme.

Máte nějaké doporučení na dobrou restauraci v Českém Krumlově? Sem s ním. =)

JIŽ BRZY! JIŽNÍ ČECHY, SVATBA a …



Minulý týden jsme strávili v Jižních Čechách na „svatební“ cestě. Jelikož si z každého dne píšu zápisky do cestovního deníčku, tak se o ně s radostí podělím. Můžete se těšit na výlet po Krumlově, Třeboni, prohlídku pivovaru a samozřejmě na pár typů, kam rozhodně zajít, když se na jihu objevíte. 

Dalším připravovaným článkem je náš svatební den, strasti a slasti příprav samodomo. Jak to vše dopadlo, atd… Jako třešnička na dortu náš svatební videoklip od toho nejlepšího kamerama pod sluncem Luboška 😀 Svatební (a nejen ta) videa a videoklipy s příběhem, více na www.forpix.cz
Máte se na co těsit. =)

Poslední tabulka čokolády padla v neděli 10.dubna

Moji milí čtenáři,


svatba se blíží neúprosným tempem (už jen necelý měsíc) a já mám stále pocit, že nic nemám. 😀 Myšlenkami jsem úplně někde jinde a když neřeším práci, tak řeším svatbu.
Minulý týden jsem si našla ještě jednu zábavu. Po dlouhé době jsem zase zabrousila na stránky 30ti denní výzvy koukala na fotky všech těch žen i mužů, co se „chlubí“ svou proměnou ať už je to taková nebo maková výzva. Vždy jsem měla velký problém s jídlem, takže i když jsem cvičila, tak jsem do toho s odpuštěním jedla jako prase. Nedokázala jsem se udržet na takové té vyvážené rovině a po chvíli to krachlo.
Věděla jsem to a přesto nebyla síla s tím něco udělat. Režim v práci mi k tomu vážně nepomáhal.

Snídaně – NIC
Svačina – bageta
Oběd – jak kdy – někdy třeba i nic
Po příjezdu domu – někdy nic nebo nějakej rohlík či chleba a samozřejmě vše, co přišlo pod ruku
Večeře – většinou až s tím mým a opravdu jitrnice s bramborem v půl 10 večeře není nejlepší řešení

Mohli mi to říkat jiní, mohla jsem i to říkat i já, ale musel přijít ten okamžik, kdy se mi to v hlavě přeplo. Jiní to zvládli, tak proč ne ty?!


Řekla jsem si DOST! Nechci chodit okolo zrcadla obloukem! Nechci se stále cítit blbě, když jsem nahá před svým přítelem. Chci si jít koupit do krámu to, co se mi líbí a ne to, co zbylo. Chci si říct, že jsem pěkná ženská a věřit tomu. Některé ženy jsou spokojené a jsou třeba dvakrát takové, ale i když bych si tohle říkala, tak bych lhala sama sobě. Chci, aby můj přítel měl vedle sebe hezkou manželku. I když teď si tak trochu nadávám, že jsem nezačala dřív, když svatba je za necelý měsíc. Chci být jednou tou sexy mamčou, které bude těhotenství slušet a ne, že to pomalu do 8 měsíce nebude poznat a jen působit, že jsem si dala velký oběd. A hlavně, chci se cítit dobře sama se sebou.


Myslím, že mé tělo dostalo hodně zabrat, vlastně od střední školy až doposud. I když to na té střední bylo asi tak nejlepší, na vejšce horší a teď radši ani nemluvit.



A jak to tedy teď se mnou vypadá?

Mám za sebou 1. týden 30ti denní výzvy Sacharidové vlny. Nebudu vám tu vysvětlovat, co to sacharidové vlny jsou, ale spíše mé poznatky a jak zatím válčím.

Úžasné a dokonalé je pro mě to, že dostanu nákupní seznam na týden, kde je přesně rozepsáno, kolik čeho koupit. Dále jídelníček také vidím na týden předem. Ale pozor! Žádné „nakrájej kuře na nudličky a osmahni na suché pánvi a pak ještě radši osuš tu šťávu a k tomu podus zeleninu…“. K jednotlivým jídlům jsou napsané suroviny, ale jak si je člověk upraví, to už je pouze na něm. Samozřejmě, že si z kuřecího neudělám řízek, ale pro mě je tahle volba ideální. Mohu sama pracovat se surovinami a během dne si je i kombinovat.


Kouzelnické triky s jídlem v jeden den.

Místo proteinu, který je k výzvě doporučen používám tvaroh nebo bílky a to mi dává další prostor pro různé pomazánky ať už sladké nebo slané.
Některá jídla mi dělají problém – jako Př.: Kdybych měla sníst samotné sardinky v tomatě s knackebrotem.
Ukážu vám, jak jsem z těchto tří jídel, která mi nevyhovovala tak, jak jsou napsaná udělala 3 dokonalé mňamky.


Původní:
(uvádím už s tvarohem místo proteinu)
Snídaně: 200g tvarohu + 100g žitného chleba + 50g arašídového másla
Svačina: 150g bílého jogurtu + 2 jablka
Večeře: Sardinky v tomatě + 2 knackebroty

Po zásahu:
Snídaně: 150g bílého jogurtu + 1.5 nakrájeného jablka + skořice = zamíchat do krabičky <3
Svačina: 50g tvarohu + sardinky v tomatě + sůl + pepř + citronová šťáva + žitný chléb = chleba s rybičkovou pomazánkou
Večeře: 150g tvarohu + arašídové máslo + skořice + knackebrot + půlka jablka na plátky = největší překvapení, které se mi povedlo vykouzlit. Knackebrot namazaný ochuceným tvarohem a na tom položené plátky jablíčka <3

Je sice důležité dodržovat nějaké zásady, ale zase je potřeba naučit se pracovat s jídelníčkem. Když se budu bát dalšího dne, protože nesním samotné sardinky v tomatě s knackebrotem a při večeři se mi bude zvedat žaludek, tak je to naprd.

Mé poznámky z deníčku:

Vedu si „vlnící deník“ kam si každý den píšu postřehy, nějaké vychytávky a prohřešky.

  • 11.4. těším se, až se zbavím lososa, sladké snídaně nejsou pro mě zrovna extra výhrou, dělala jsem Kubovi k večeři řízky a slintala jak bernardýn, ŠÍLENÁ MLSNÁ!!!!!
  • 12.4. dnešní losos byl mnohem lepší, už druhý den jsem omezila kávu na 1 denně a šíleně mě bolí hlava od 12 – 17 hodin, dnešní den už nebyl tak strašný s mlsnou
  • 13.4. chutě na sladké jsou téměř mizivé, už nemám ani myšlenky na volnou neděli, v práci piju kávu bez mléka
  • 14.4. vůbec žádné chutě na sladké, dokonalá večeře – arašídové máslo smíchat s tvarohem a skořicí + jablíčko na plátky = namazat na knackebrot a poklást jablíčkem, cheat day pro mě bude akorát ve znamení vaření 1 jídla, KONEČNĚ dodrženy všechny časy v jídle <3
  • 15.4. a 16.4. trochu propadák, protože mi nechutnalo jídlo, takže jsem nesnědla vše, co jsem měla.
  • 17.4. VOLNÝ DEN! Tak jsem se na něj těšila a bylo mi po něm taaaak špatně. Upřímně už se těším na pondělí, i když mě čeká 3x méně sacharidů.



Jídelníček je vždy stejný na dva dny aaaaa volnááá neděle. Což znamená sežer co chceš, ale dodrž minimální příjem sacharidů.
Neděla pro mě nebyla úplně výhrou a bylo mi pěkně špatně. Člověk si strašně rychle odvykne, aniž by chtěl. Uvidíme, jak zvládnu tento týden, i když jídelníček mi zatím vyhovuje víc. =)


Mějte se fanfárově a já už konečně nazuju ty tenisky a půjdu vyběhnout. 
Vaše V. =)


FOOD HAUL #2 – Chefshop.cz



Že by tu byl FOOD HAUL? Ano. Tentokrát však nebude za měsíc únor (o ten také nepřijdete), ale v rámci mé nové spolupráce s Chefshop.cz. Ze spolupráce mám velkou radost a ze zaslaných produktů ještě větší. Produkty jsou/byly velmi rozmanité a některé na své vyzkoušení teprve čekají. Jsem velmi ráda, že balíček obsahoval výrobky, které bych si třeba já sama nikdy nekoupila. Přesně takové produkty mě baví zkoušet, ale i tak je v krámě snadno přehlédnu. Nebudu už zdržovat a pojďme se na to společně podívat.


Seznam věcí, které mi dorazily:

milý dopis jako bonus




BIO Bílá čokoláda s malinami a vanilkou Seed and Bean 85g


První položka, která zmizela byla právě bílá čokoláda s malinami a vanilkou. Myslela jsem si, že ji budu mít jako sváteční čokoládu, ale nějak to nevyšlo. Až poté, co jsem do sebe soukala poslední kostičku, tak jsem si všimla, že z druhé strany je něco vyraženého. Nejen že je čokoláda výborná chuťově, ale lahodí i oku. Pokud ji ovšem nezládujete tak rychle jako já. Nejdříve jsem čekala, že maliny budou na větší kousky, ale je to spíše takový malinový prášek. Díky tomu si vychutnáte maliny v každém soustu. Ani jsem nečekala, že by mi čokoška nešmakovala – maliny, vanilku i bílou čokoládu miluju. Společně = DOKONALOST!


Cena: 85g za 85 Kč

Více informací a zakoupit můžete ZDE


3x RAW tyčinka BOMBUS



Raw tyčinka BOMBUS – Meruňka & kešu 50g
Nejlepší tyčinka, co jsem zatím jedla. Je naprosto dokonalá. Vyhovuje mi její nakyslost a také to, že není tak přemrštěně sladká. Tuhle favoritku jistojistě hodím do košíku hned, jak budu mít příležitost.

Cena: 50g za 32 Kč

Více informací a zakoupit můžete ZDE


Raw tyčinka BOMBUS – Marakuja & kokos 50g

Velmi zvláštní chuť. Neumím ji popsat. Není to nic z čeho bych si sedla na zadek, ale zase mi nedělalo problém ji sníst. Nevím, zda se k této tyčince ještě někdy vrátím, ale třeba zrovna vám může chutnat.


Cena: 50g za 32 Kč

Více informací a zakoupit můžete ZDE


Raw tyčinka BOMBUS Protein – arašídové máslo 50g

Stále neochutnaná tyčinka. Pořád mi leží na nočním stolku a tolikrát jsem na ní měla chuť. Ale nejspíš mám strach, aby mě nezklamala. Protože arašídové máslo je prostě TOP! Ale jakmile ochutnám, tak dám hned vědět. =)


Cena: 50g za 35 Kč

Více informací a zakoupit můžete ZDE



Kaštanové pyré Clement Fraugier 250g



Nevydržela jsem do okamžiku pečení a otevřela jsem ho hned. Pyré je opravdu sladké a kaštanové. (Nečekaně, když je to kaštanové pyré). Chystám se ho použít do krému či rovnou těsta na cupcake. Viděla bych to na trochu netradiční kombinaci s limetkou. Můžete se těšit na recept.


Cena: 250g za 99 Kč

Více informací a zakoupit můžete ZDE


Kokosový olej KTC 100% 500ml



Tento všestranný pomocník mi udělal neskutečnou radost. Využití má opravdu široké. Od koupelny, přes kuchyni až po ložnici. Nebudu ho využívat jen na obyčejné smažení, ale hlavně na výrobu různých dobrot ať už těch k jídlu či na pleť. Pleťové masky, balzám na rty, tělové máslo, raw kuličky, smažení a co teprve takový raw cheesecake. Vy se samozřejmě můžete těšit na recepty.


Cena: 500ml za 149 Kč

Více informací a zakoupit můžete ZDE



Citrónová vláknina Kotányi 114g

Záhada všech záhad mně dosud utajovaná. O citrónové vláknině jsem možná kdysi něco slyšela ve spojení se zavařováním. Ale vůbec jsem netušila, že se dá využít na zahušťování omáček a jiných pokrmů jako jíška nebo škrob. Vidím to v nejbližší době na kuře na paprice, které mi dělá se zahušťováním největší problémy.


Cena: 114g za 149 Kč

Více informací a zakoupit můžete ZDE

Některé výrobky stále čekají na tu správnou chvíli, kdy je použiji. Balíček mi bez pochyby udělal velkou radost.
A co vy? Používáte někdo citrónovou vlákninu při vaření? Pokud vás něco zaujalo, tak se určitě podívejte na chefshop.cz a pořádně to tam prošmejděte. Mají tam plno zajímavých věcí a i jiná odvětví než potraviny.
Do čeho já jsem se zakoukala (spíše zamilovala), tak jsou nože a hrnce Raymond Blanc.Tak neváhejte a nakupujte.

Tato recenze je sponzorovaná, ale je založena pouze na našich chutích.