Co vařit na dovolené? Tipy, triky a pytlíky!



V dnešním článku se dočtete tipy, co vařit na dovolené, když máte přístup do kuchyňky. No, je to spíše taková zpověď a přiznání, co si vaříme my. Už nezáleží, zda je to kuchyň v kempu, apartmánu nebo chalupě. Jenže to není všechno. Rozhodně nečekejte vyvařování, vše domácí v té nejlepší kvalitě. Věřte, že se sem tam objeví nějaká konzerva nebo pytlik. A také se dozvíte něco, čím by se asi foodbloger chlubit moc neměl.

Už v pátek odjíždíme směr Český Krumlov, kde si budeme na týden užívat krás okolí. Druhým rokem se vracíme na stejné místo a moc dobře víme, co nás čeká (a nemine) 😀
Nejezdíme do žádných all inclusive hotelů, ale do starého stavení, kde máme vše pro sebe – takže i kuchyň. V kuchyni je pouze varná deska bez trouby, to však vyřeší mamka, která letos znovu přibalí remosku. A dokonce fungl novou, ta stará po skoro 30ti letech udělala pápá. Přijde mi až neskutečné, že něco může tak dlouho vydržet. Ale zpět k tématu. 
Není každý den posvícení a už vůbec ne tolik peněz, abychom se stravovali v těch nejlepších restauracích. I když mám nějaké nové vyhlídlé a samozřejmě musí být v té vyšší cenové kategorii (mám na to prostě talent :D).
Častěji si budeme vyvářet sami, nevím kolik toho bude a v jaké dny, protože když se ráno nasnídáme a vyrazíme na celý den pryč, tak asi těžko budeme klohnit oběd. Něco tedy budou večeře, něco obědy a něco třeba vůbec.
Nějaký „jídelníček“ do zásoby mít musíme, aby bylo z čeho vybírat. Je to spíše takový seznam, co by možná mohlo být uvařeno, než pevně daný jídelníček na celý týden.


TĚSTOVINY s červenou omáčkou



Určitě se v našem jídelníčku objeví. Tady zachraňuje Lidl se svou rajčatovou passatou s bazalkou, která je ve velké flašce a stojí pár peněz. Ještě nevím, zda bude králem párek nebo mleté maso. Člověk by měl pocit, že s párkem ušetří, ale když se zamyslíte, kolik stojí kilo párků, tak je ve výsledku to mleté kolikrát i levnější.

Co potřebujeme:
  • těstoviny (konkrétně celozrnné špagety z Lidlu)
  • rajčatová passata s bazalkou z Lidlu
  • mleté maso (500g – 750g bude stačit)
  • cibule
  • sýr (ten samozřejmě využijeme i jinde)
  • koření – sůl a pepř
GULÁŠOVKA z pytliku



Teď přichází to ono přiznání foodblogera – miluju gulášovku z pytliku a to jakože hodně. Ale jen jeden typ a vylepšenou o párek, brambory a vajíčko. A opravdu si nedokážu představit kempování nebo dovolenou bez téhle gulášovky. Každý máme nějakou tu neřest.


Co potřebujeme:

  • velká rodinná gulášovka od Vitany
  • vajíčka
  • párek
  • brambory
  • vodu

BUŘTGULÁŠ


Klasika, další jídlo, bez kterého si neumím představit dovolenou. Jsou to takové pěkné prasárničky, hodíte do hrnce, uvaříte, přežerete se, dáte si pivko a je to. 😀


Co potřebujeme:

  • brambory (cca 1kg zbude na gulášovku)
  • buřty
  • cibuli
  • koření – majoránka, sladká paprika, sůl a pepř
  • vodu

LÍVANCE



Lívance jsem si doma tak trošku předpřipravila, aby to bylo co nejjednodušší. Smíchala jsem si s sebou sypké suroviny do pytlíčku a pak už jen přimícháme suroviny tekuté. Od doby, co jsem se naučila dělat nekynuté lívance jsem se do nich opravdu zamilovala a jsem schopna je dělat všude. I na té dovolené.


Co potřebujeme:

  • vajíčka
  • mléko
  • připravenou domácí sypkou směs
  • marmeládu
  • kysanou smetanu
  • tvaroh
  • skořicový cukr
FRANCOUZSKÉ BRAMBORY



Jelikož tradičně bereme s sebou remosku, tak si můžeme dovolit francouzské brambory. Příprava trvá déle, ale při večerním posezení u skleničky vína není kam spěchat. Dobře, jsou to zapečené brambory, ale u nás to byly odjakživa francouzské brambory a tečka. 

Co potřebujeme:
  • brambory
  • uzené maso
  • vajíčka
  • smetanu
  • koření – sůl, pepř, sladkou papriku
  • sýr


TORTILY s kuřecím masem



Co nevidět se na blogu objeví ty nejlepší tortily, co jsem kdy jedla. Teď absolutně nechápu, jak jsem mohla kupovat ty smradlavé hnusy. Najednou můj tortilový svět dostal úplně nový rozměr, už mi jen chybí se do té tortily zabalit sama. Malá ochutnávka alespoň v podobě autentické fotky.


Co potřebujeme:

  • mouku, vodu, olej a sůl
  • kuřecí maso
  • salát
  • rajčata
  • za
KUŘE s bramborem


Kuře do remosky a brambory do hrnce, co je jednoduššího. Nedávno jsem si našla recept na to nejšťavnatější kuře a hodlám ho spáchat i na dovolené. Malé nové brambůrky jako příloha jsou samozřejmostí.

Co potřebujeme:
  • kuře
  • máslo
  • pomeranč a limetka
  • koření – sůl, pepř, uzená paprika a rozmarýn
  • brambory
  • voda

To by byl alespoň takový náš hrubý nástřel. Uvidíme po dovolené, kolik se toho změnilo a co zůstalo pravdou. A jak vaříte na dovolené vy? Chodíte pouze do restaurací nebo si také vaříte? Razíte heslo o poctivosti i na dovolených nebo si také přibalíte nějaký ten pytlík?

Vaše Dulča

{filmová recenze} Šéf / Chef (2014) aneb film 3v1



Krásnou neděli všem,
začínám svou sérii recenzí o filmech, kde se ve větší či menší míře objevuje jídlo. Jako první na řadu přichází film Šéf, protože ve mě nechal nejrozporuplnější pocity ze všech filmů, co jsem doposud viděla. Na film jsem koukala v originále s českými titulky, upřímně, ani jsem nepátrala, zda je dabován do češtiny.

!SPOILER! Článek obsahuje děj filmu. !SPOILER!

Tento na první pohled velmi sympatický a zábavně vypadající film byl propadák. Popis na csfd.cz se skládá ze dvou souvětí a mě osobně na film nalákala fotka s hercem Robert Downey Jr. a asi nebudu jediná. Marně jsem však po něm ve film pátrala, nakonec se objevil na pár minut trapné scény a konec.
Ale přejděme na začátek…



Jak bychom mohli čekat u filmu o vaření, tak se začátek příběhu odehrává v kuchyni restaurace. Šéfkuchařem je ambiciózní až namyšlený Carl Casper (Jon Favreau), který aktuálně žije samotářský život bez své rodiny. První část filmu mi přijde jen o moc podrobných konfliktech. Jeden z těch velkých nastane, když majitel restaurace nechce dovolit Carlovi, aby známému kritikovi jménem Ramsey Michel (Oliver Platt) naservíroval něco nového. Jelikož i v osobním životě nesnáším, když spolu lidi mluví stylem, že se překřikují, křičí na sebe a nepustí se ke slovu, tak ve filmech mě to naprosto vytáčí. A k mé smůle, takových scén je v tomto filmu až moc. Carl musí uvařit to, co vaří vždy. Kritik mu to samozřejmě dá sežrat. Mezitím ho jeho syn naučí používat twitter a tím se roztočí zprvu digitální hádka mezi Carlem a Ramseym až to vyvrcholí v hádku osobní. Nakonec Carl sbalí své nože a opouští restauraci nadobro.

Zdroj: Aldamisa Entertainment
Tady se nachvilku zastavím. Už tohle by mohl být samostatný film. Bohužel, téměř všechny ty vyhrocené situace byly vlastně k ničemu, protože teď začíná další samostatná část.

Následovaly „vyplňující“ nepotřebné scény. Molly už od začátku filmu Carla přesvědčuje, aby se vrátil k food trucku se kterým dříve jezdil. Jelikož je Carl nezaměstnaný, tak odlétá s Molly na služební cestu, aby tam pohlídal jejich syna místo chůvy. 

Zdroj: Aldamisa Entertainment

A to byste nečekali, po půlce filmu se konečně objevuje Marvin (Robert Downey Jr.) jako bývalý Molly. Carl od Marvina kupuje food truck a následují scény „kdo co kdy kde s kým“. Až teď jsem teda pochopila, že ty narážky o food trucku od Molly v první části filmu byly asi to nejdůležitější.
Carl volá klukům do restaurace, co udělal a Martina (John Leguizamo) to zaujalo natolik, že ihned přiletěl a přidává se ke Carlovi jako jeho parťák.

Zdroj: Aldamisa Entertainment

Od této chvíle se mi začal film líbit, food truck vybavili vším potřebným a i s Carlovým synem (který měl letní prázdniny) vyráží na cestu zpět domů. Zastavují ve městech, kde ochutnávají místní kuchyni a zároveň připravují jídlo. Carlův syn vše sdílel na Twitter, takže lidé už stáli frontu na jejich sendviče dříve, než otevřeli. Tahle část byla opravdu milá, ale už jsem ji měla zkaženou tím prapodivným začátkem. Kdyby začátek byl kratší a byla tam jen čistě hádka s kritikem a odchod z restaurace, tak by to na start úplně stačilo.

Po příjezdu domu, pár dojemných chvilek, jak chtěl syn zůstat s tátou a ten nakonec po shlédnutí videa z cesty přeci jen povolil. Střih, pár měsíců pryč a šťastná rodinka ve food trucku společně s Martinem vydává jídlo. To by ještě šlo, takovej happy end u kterého by se člověk pousmál….Ale na závěr se objeví Ramsey, který chce mluvit s Carlem. Pro sendvič si poslal někoho jiného a člověk by čekal, že jen řekne Carlovi, že mu chutnalo atd. To už by samo zavánělo přeslazeným happy endem. Ale neee, on mu nabízí zařízení vlastní restaurace. Takže nový šťastný happy end filmu u kterého jsme si už mysleli, že je konec…

Zajímavosti:

  • Jon Favreau miloval dobré jídlo, které i sám velmi často dokázal uvařit, a tak možná právě nad plotnou ho napadlo natočit film o jídle. Napsal si scénář, zařídil potřebné technické a finanční záležitosti a nakonec oslovil své přátele, kteří již v jeho filmech hráli, díky čemuž se mu podařilo přivést do snímku známá jména.
  • Bratr herce Olivera Platta je skutečný restaurační kritik v metropolitní oblasti New York. 
  • Jon Favreu se pro film naučil vařit. Vzal si hodiny intenzivního kuchařského kurzu u francouzského šéfkuchaře a amerického majitele food trucku a naučil se to prý skvěle. Dokonce se mu to zalíbilo natolik, že se se svými školiteli rozhodl nakoupit si v L.A. pár náklaďáků a provozují tam food trucky natrvalo.

Závěrem:

Ve filmu jsem si více než jednou myslela, že se jedná o hlavní dějovou linii a nakonec se ukázalo, že ne. Nebyla jsem z toho takhle zmatená jen já. Film mi přišel jako splácanina minimálně 3 filmů dohromady. 

  • Boj šéfkuchařů s kritiky
  • Výměna luxusní restaurace za pojízdný „stánek“
  • Jak si najít cestu k synovi

Po dokoukání filmu jsem zjistila, že Jon Favreau je nejen hlavní herec a režisér, ale také scénárista. Jako herec dobrý, na režisérském kontě má taky pěkné kousky jako Iron Man, Iron Man 2, Kniha Džunglí atd., takže to bude asi tou scénáristikou. Zbytečné odbíhání a když nevím co, hodím tam hádku nebo skočím úplně někam jinam. Celý film je jedna, vlastně dvě velké reklamy.

Hodnocení 2/5

Kompletní seznam filmů o jídle a odkazy na recenze najdete ZDE

Filmová výzva aneb koukáme na filmy o jídle

Znáte ty líné víkendy nebo situace, kdy se chcete podívat na nějaký film a absolutně nevíte na jaký? Tak to byl pro mě přesně tento víkend, nechtělo se mi absolutně nikam jít. V sobotu od rána tropy a nedalo se venku existovat. Naštěstí večer přišla bouřka, takže dnes je krásně pod mrakem a příjemný vzduch.

Já upřímně nesnáším léto, pokud bych ho mohla celé strávit u vody a nemusela fungovat jakkoliv jinak, tak je to v pořádku. Pro mě je ideál tak 18 – 20°C a ideálně po mrakem. Sluníčko mám ráda spíše v zimě nebo když hřeje jen tak jemně a ne, že člověka pomalu griluje zaživa. Byli jsme tedy zalezlí doma se zataženými okny a akorát večer jsme sjeli doplnit zásoby.

Nastala ta situace, že jsem chtěla koukat na nějaký film, ale vše co máme, tak známe snad už i pozpátku. Zrodila se tedy myšlenka zase zabrouzdat po nějakých filmech o jídle, vaření a gastronomii celkově. Některé jsem již viděla a taky několikrát, ale ráda si je připomenu, některé jsou pro mě absolutní „novinkou“. Sepsala jsem si všechno, co jsem našla a vím, že by se mi mohlo líbit nebo už líbilo. Jelikož ráda zapomínám názvy filmů, i když se mi strašně líbí, tak jsem se rozhodla je uveřejnit.
Budu s vámi sdílet své zážitky z jednotlivých filmů. Nechci tomu říkat recenze, protože jde čistě o můj osobní pocit a ne o to, jak kdo zvládl kameru a co mohl režisér udělat jinak. 


Nejspíše zacílím na nedělní dopoledne, kdy se většinou člověk rád poflakuje a mohl by nějaký film shlédnout. Níže tedy můžete vidět seznam filmů, které mě čeká shlédnout nebo sepsat na ně můj názor. Postupně se z názvů budou stávat odkazy na samostatné články o filmech. Filmy jsou seřazeny podle roku, kdy byly vydány, určitě to není podle oblíbenosti. Další tipy na filmy mi můžete psát na email nebo do komentářů pod článek, budu jedině ráda.

A já si teď jdu uvařit něco dobrého k jídlu, horký čaj (protože venku je tma jak když se stmívá a prší) a jdu plnit své povinnosti ve sledování následujících filmů.

Dokonalý šéf / Burnt (2015)

Láska na kari / The Hundred-Foot Journey (2014)


Cizí oběd / The Lunchbox (2013)
Zataženo občas trakaře / Cloudy with a Chance o Meatballs 1 (2009) / 2 (2013)

Z prezidentské kuchyně / Les saveurs du Palais (2012)

Oui, šéfe! / Comme un chef (2012)

Dokonalý smysl / Perfect sense (2011)

Jiroovy vysněné sushi / Jiro dreams of sushi (2011)

Julie a Julia / Julie & Julia (2009)

Soul kitchen / Soul kitchen (2009)

Koření života / No Reservations (2007)

Ratatouille / Ratatouille (2007)
Poslední prázdniny / Last holiday (2006)

Recept na lásku / Bella Martha (2001)

Čokoláda / Chocolat (2000)

Babettina hostina /  Babettes gæstebud (1987)

NA CESTÁCH: Nedělní výlet za sluníčkem na Hlinnou



Stejně jako v sobotu jsme v neděli chtěli utéct někam za sluníčkem. Jenže inspirace nulová, hory plné běžkařů a na procházku sněhu až moc, jak sami můžete vidět v předchozím článku z Moldavy.

Nakonec jsme po telefonátu s maminkou sedli do auta a jeli za našimi směr Žernoseky, že někam pojedeme společně. A hlavně nebylo moc nad čím přemýšlet, protože se u našich ten den pekl naložený bůček. Po příjezdu na místo jsme akorát udělali škatulata batulata hejbejte se a přesedli do jiného auta. Málem bych zapomněla, že s námi jela i má milovaná Goleducha (jmenuje se Goldie, ale říkáme jí různě).

Vyrazili jsme na kopečky, tentokrát taky za barákem, ale za jiným. Překvapením bylo, že silnice všude krásně čisté a s koncem cedule Miřejovice směrem na Hlinnou sníh, jen tak, jak si ho auta ujezdila. Když do toho někteří nechají stát auto na silnici, protože přeci nebudou zajíždět na to pole, když je tam tolik sněhu. Není nic příjemného se vyhnout, ale Santík je čtyřkoláček a zvládnul to na jedničku s hvězdičkou. Zadní tah z Litoměřic na Sebuzín už byl zase OK. 


Zaparkovali jsme vedle ranče Monty, kam jsem před lety jezdili na koňácké westernové závody. Tady jsem se naučila běhat za cenami na gumicuku a házet kládou. 😀
I tady, kde by to málokdo čekal jsme potkali pár rekreačním běžkařů. Sněhu všude dost, sluníčko krásně hřálo a cesta proježděná od traktoru. Šli jsme tedy opravdu na procházku.



Už zase spolu dělají blbosti. 


Mám pocit, že Goldie s Kubou si to užívali nejvíc. Občas jsme nevěděli, kdo koho venčí. Dnes je čtvrtek a mně už vyprchala načerpaná energie z víkendového sluníčka. Těším se na tento víkend a další vejletování.

Na dalších cestách ahoj
Dulča a Kuba


PS: A bůček pak byl taky.

NA CESTÁCH: Ztracená Moldava aneb zimní pohádka


Je sobota dopoledne a u nás je pěkně hnusně. Už mě to věčné čoudmo vyčerpává. Hledala jsem po online webkamerách, kde by mohlo být sluníčko a jediná Milešovka slibovala sluníčko a pocit vlády nad světem. Nešťastně jsme šmejdili internetem a stále nic nenacházeli. Smířila jsem se se skutečností, že sluníčko dnes znovu neuvidím a bylo mi jedno kam pojedeme. Na to, abychom jeli někam dál už bylo pozdě a proto jsem brouzdali v blízkém okolí. Hurá, vybrali jsme cíl. Vyhlídka Vlčí kámen kousek nad Hrobem s tím, že půjdeme z Mikulova. Oblékli jsem se, jak kdybychom čekali teploty -20°C, zabalili sváču, foťák, pití strčili ještě do podkolenky, aby nám nezmrzlo. Přeci jen – jedeme na hory. No dejme tomu, že jsem nevystrčila hlavu z okna. U nás bylo -1°C a na horách krásných -0,5°C. Ale zpět k cestě.
Vyjeli jsme přes Teplice směr Dubí, sjíždíme na Hrob a začíná nás svými paprsky hřát sluníčko. Stoupáme výš a výš a sluníčka je stále víc a víc. Na odpočívadle, kde jsme před dvěma lety nechávali Felinku, když jsme šli péct buřty v půlmetrových závějích a pak jsme nemohli vyjet, bychom tentokrát Olinkou ani nezajeli, kolik tam bylo sněhu. 
Míjíme ceduli Mikulov a oči nám slídí po zaparkování. Balcarová/Laštovková, tys tomu dala. Jaksi jsem zapomněla, že obec Mikulov je hlavním výchozím bodem ke sjezdovkám na Bouřňáku. Nejen, že je zde centrální parkoviště, ale lidi jak blázni parkují podél silnic. Všude je tedy zákaz zastavení a stání. Trošku čára přes náš výletový rozpočet. No nic, tak pojedeme dál směr na Moldavu. Všude hromady běžkařů, auta podél silnice. Téměř všechna auta si do okýnka přicvakla výstražnou vestu. Alespoň něco, když už zasahujou do silnice. Projeli jsme Moldavu a zároveň skončili v Německu, tam se nám moc nechtělo. Otočili jsme se a vrátili zpátky. Vzali jsme to směr Dolní Moldava, tadááá konečnáá. Na konci obce točna a dále jen na běžkách nebo pěšky. Tentokrát už parkujeme a konečně vylézáme z auta. Teplota je více, než přívětivá, jen pofukuje studený vítr. Vydáváme se po cestě někam, nevíme kam. Poprvé vytahuji foťák a jen tak ho nezandám. 


U posledního baráku sedí pán s další společností. Není na tom nic divného, jen to, že okolo téměř metrové závěje a on tam sedí jen v kalhotech a popíjí čaj. Předpokládám, že s rumem. 😀 Když je míjíme, tak nás uctivě zdraví a evidentně má více, než dobrou náladu. Prohodíme pár slov a pokračujeme dále. 
Užívám si ten třpytící se sníh,  hřející sluníčko, tu nespoutanost a svobodu. Je nádherně a my si to opravdu užíváme.

A támhle nahoru půjdeme. Jako slušní pěší touristi jsme nechtěli pošlapat běžkařům stopu a napadlo nás se vydat vzhůru. Chtěli jsme se zbavit boření do sněhu. To je jsme ještě netušili, kolik sněhu se skrývá pod tou sněhovou čepicí. 


Cesta vzhůru je více než vyčerpávající, i když se držím stop mého manžela, který laskavě kvůli mně dělá poloviční kroky, tak je to makačka. 

No prosím, víte jaké to je, když vám tak ztuhnou nohy, že se nemůžete hnout? Ne? Tak si jděte na procházku z závějích, které vám jsou nad kolena.

Vzdali jsme to, tedy spíš já to vzdala. Došli jsme jen pod stromy, kde byla příjemná hloubka sněhu po kotníky. V jedné ruce housku v druhé ruce kus vysočiny a kochali jsme se okolím.

Posilněni svačinkou jsme se vydali zpátky k autu, že ještě někam pojedeme. Zůstávala jsem stále v úžasu z té nádherné zimy na horách, z toho klidu, nikde hnusnej špinavej sníh. Doslova sněhobílo. Na protějších stráních se proháněly srnky a sem tam nějaký běžkař či dobrodružný lyžař.


My nasedáme do auta a přemýšlíme, že přejedeme na Flájskou přehradu. Jak jsme tam dojeli? Podívej te se sami. Tohle jsem prostě musela vyfotit i přes ta špinavá okna auta. 😀

Teď se prosím díváte na silnici, která je spojovačkou k vodní nádrži Fláje.


Dobře, tak na Fláje asi ne, sjedeme tedy o kus níž a vezmeme to spojovačkou na Cínovec. Jak myslíte, že to dopadlo? Úplně stejně a vlastně ještě hůř, protože jsem přes tu hromadu sněhu ani neviděla. Dobře jedeme domu, dolu do toho smogu. Bohužel už tak úzká silnice neumožňuje zastavit ani na to focení.



Sečteno, podtrženo. Dnes jsme pětkrát nedojeli tam, kam jsme chtěli.

  • 1. Nemožnost zaparkování v Mikulově díky sjezdovkám na Bouřňáku.
  • 2. Přejezd přes Moldavu do Německa a otáčení na silnici.
  • 3. Konec obce v Dolní Moldavě a dál jen na běžkách nebo pěšky.
  • 4. Zkratka z Moldavy na Fláje – to, že se silnice v zimě neudržuje je vážně pravda.
  • 5. Zkratka z Moldavy na Cínovec – stejná situace jako Fláje.

A kam vyrazíme zítra? To sami nevíme, tyhle hurá akce mám nejradši. Většinou z nich máme mnohem silnější zážitky, než z plánovaného výletu. Tentokrát jsme si alespoň vzali svačinu.
Na dalších cestách ahoj
Dulča a Kuba


2. líná neděle + TAG O mně a jídle

Je tu druhá líná neděle a já jsem dnes opravdu líná, i když právě zase na výletě. Minulý týden byl celkem takový celkem hektický a tento týden to bude ještě horší, tak se snažím čerpat alespoň nějakou tu energii. Dnešní TAG už se přeci jen bude blížit tomu, čemu se tady na blogu věnuju nejvíc a to je téma jídlo.

1. Co nejraději snídáš?
Tak mou snídaní číslo jedna jsou sypané müsli s Mini Bebe s jogurtem a čerstvým ovocem (nejlépe maliny), k tomu nesmí chybět má kombinace kafe a bylinkový čaj. Müsli si buď míchám nebo kupuji to kilové oříškové balení v Lidlu, kam si ještě přimíchám třeba rozinky. Já jsem dřív hodně jedla různé zapékané müsli s mlékem, ale poslední rok jsou na mě všechny ty zapejkaný müsli moc sladký.

2. Kolikrát denně jíš?
Většinou tak 5x – 6x. Teď, když mám prázdniny, tak se to jídlo přeci jen lépe hlídá, než když je člověk ve škole či v práci. Moc dobře vím, jak to pak dopadá, když vynechávám, to sežeru na co přijdu. Ale nějak to nepočítám.

3. Nejoblíbenější jídlo?


Bramborová kaše s čímkoliv. Jak já miluju bramborovou kaši a stále se chystám na tu nejpoctivější ze všech, to bude spotřebovaného másla. =)

4. Nejméně oblíbené jídlo?
Brokolice a boršč. K těmto jídlům mám prostě odpor odmalička.

5. Jakou kuchyni máš nejraději?
Miluju českou kuchyni je to klasika. Hodně si pak potrpím na italské a indické. Indická kuchyně mě učarovala tím, jak si hraje s mými smysly. Jakmile cítím indickou kuchyni, tak okamžitě slintám.

6. Nejoblíbenější zelenina?


Cuketa. Jednoznačně cuketa. Cuketu bych mohla jíst na všechny způsoby, to se mi u mnohé zeleniny nestává.

7. Co nejraději běžně piješ?


Vodu. Jsem takovej vodouch, ale nepotrpím si na ochucené vody. Nejvíc mám ráda vodu z vodovodu, protože ji máme dobrou. Ten, kdo tvrdí, že voda nemá chuť, tak ji asi nikdy pořádně nepil. Přes léto si většinou napouštím do džbánku, kam vymačkám citron a nakrájím plátky salátové okurky.

8. Kdyby sis ze stojanu měla vybrat jednu sladkost (kromě čokolády), která by to byla?
Co se tyčinek týče, tak Coco tyčinku od společnosti Carla. Bohužel to není nejběžnější zboží. Je velká jako Margotka a chutná jako Bounty nebo KOKO. 

9. Nejoblíbenější čokoláda?
Hořká s chili, solí, karamelem, peprmintem. Mléčná křupinková z Lidlu (Něco jako bývalo Křupíno). A pak prostě všechny, pokud nejsou plněné, z plněných mám ráda jen Oreo (Milka), Jahodovou (Milka) a Pistáciovou (Orion). Pokud si mám vybrat jednu obyčejnou mléčnou čokoládu, tak by to byla Milka.

10. Jakou sladkost nemáš ráda?
HA HA HA. No i když nesnáším takové ty falešné figurky – kakaové pochoutky. To vážně nepozřu.

11. Co chroustáš u televize?
U televize moc nechroustám.

12. Jaký alkohol máš nejraději?

Naše Žernosecké vinice.

Jednoznačně víno, ještě aby ne, když jsem jím byla pomalu odkojena. 😀 Byl by hřích bydlet ve vinařské vesnici a nepít víno. Když si jdu koupit pivo, tak jedině Baronku <3. Z tvrdého alkoholu mám nejraději rumolu a gin s tonicem . No a dále takové ty holčičárny jako Frisco a různé Cidery (hruška, borůvka). Když je v ruce volant, tak výborný je ochucený Birell.

13. Názor na fastfoody a polotovary?


Vůbec je neodsuzuji, ale umím si vybírat. Třeba absolutně ujíždím na bagetérkách a v MC mě nikdo neviděl už půl roku. Občas si dám KFC, ale už mám také problém si vybrat. Z těch profláklých mám nejraději Bageterii Boulevard a od doby, co ji otevřeli v Ústí, tak mám hned lepší náladu. V Ústí musím ještě vyzvednout Bageterii U Ondry, dělá výborné bagety a levné. 
A s polotovary se to má asi tak, že polívky z pytliku používám ze všech polotovarů nejvíc. Občas nějakej ten guláš i třeba bramborovou kaši (ale jen málokteré). No vlastně polotovarem, který nejvíce používáme je puding, i když to si ani většina lidí neumí jinak představit.

14. Při nákupech potravin kvalita vs. kvantita?


Jak u kterého zboží a jak jsou zrovna peníze. Třeba nevěřím BIO zelenině v obchoďáku, to si raději zase vezmu svůj BIO pytel . U některého zboží zase neznamená, že když je dražší, tak je lepší. U čeho si připlatím, tak jsou uzeniny – u těch si kontroluji podíl masa a většinou šunky a klobásy nekupujeme pod 90% masa. Mám strašně ráda, toho pána s párkem v puse, který vypadá trochu úchylně a jejich „nové“ obaly uzenin, kde nemusíte složitě hledat malým písmem psaný podíl masa, ale chlubí se jím vpředu. Milují hovězí v pepři.

15. Dokázala by si žít bez masa?
NE!
———————————————————————————————
Bonusové vzpomínání na dětství

Na jaké sladkosti vzpomínáš z dětství?


Čokoládové hvězdičky od Orionu

Slané preclíky v čokoládě od Nestlé 
– které se na trhu ohřály jen chvilku a vůbec nechápu proč, s kýmkoliv o nich mluvím, tak je chtějí zpátky. Teď si je člověk musí dělat doma.


Colorka 
– úžasně barvící vodovej nanuk za 7 Kč, nejšťastnější jsme byli za modrou a nebo bonus černá

Lízátko noha s praskacím práškem


Kulaté žvejkačky 
 které chutnaly jen chvilku


Žvejdy s tetovačkou

Lipo korále a čočky

Taková ta dlooouhá rolovací žvejka v tom „puku“ z reklamy s Jágrem, vždy jsem si to nervala do pusy všechno



Antiperle 
– nedávno jsem po nich sáhla, ale 15Kč?!

Kinder vajíčko 
– ta jsem vždy těžkala a myslela si, že v tom těžším je ta správná hračka








A co ve vás nejvíce evokuje dětství? 

Páteční {večerní} grilování



Každý si začátek víkendu užívá po svém a my si ho užíváme na grilu. Teda jako ne my, ale tak chápete snad. 😀 Zítra mi přijede Alešek, v neděli frčíme s rodiči směr Hřensko, v pondělí máme s Aleškem na plánu keško výlet a v úterý má narozeniny. Na dnešní grilování jsem se moc těšila a přináším malou ochutnávku našich dobrot. Bohužel jen v podobě fotek.


A co máme dobrého? 


balíčky
(brambory, cibule, slanina, sýr, koření, sůl)



karbanátky
(mleté maso, česnek, sůl,  majoránka, tymián, chilli, vajíčko, strouhanka)



kukuřici
(předem uvařená v osolené vodě)

patizon
(jen osolený)



Přeji vám krásně strávený víkend a nezapomeňte, že v neděli vychází už druhá Líná neděle, tu první si můžete přečíst tady.

Jeden oběd nebo jídlo pro celou rodinu na měsíc?


9000 za oběd, který bylo potřeba udělat v restauraci „na úrovni“ a ještě si to nechat proplatit??? Tohle asi nikdy nepochopím. A už je jedno, zda se jedná o oběd nějakých politiků nebo ne.  Podle mě, by se takovéto BLBOSTI neměly proplácet. Je na rozhodnutí toho politika, že „potřebuje“ tak drahý podnik, pak ať si to ale zaplatí. Myslím si, že restaurací „na úrovni“ je mnohem víc a nemusí se utratit tak neskutečné peníze.

Co si o tom myslíte?

Článek: ZDE

1. líná neděle + TAG O mně!

Líná neděle? Co to? Ano, líná neděle je tu ode dneška proto, abych mohla zveřejňovat kecací články. Proč zrovna líná? Protože neděle je od pradávna brána jako lenošící den. To, že to plno lidí tak nemá už je věc druhá. A jak jsem k tomu vlastně došla?


Kolikrát bych vám toho ráda dost napsala, ale k receptům se to zrovna nehodí. Já sama mám ráda, když je do blogu vkládáno více dušea nejde čistě jen o recepty. Dlouho jsem to zvažovala, zda ano nebo ne, ale nakonec ano. Někomu se to nemusí líbit, že na foodblog tohle nepatří, ale já jsem nikdy svůj blog neškatulkovala pod nějakou hlavičku foodblogu. Je to můj blog, psát si tu mohu co chci a nebudu řešit, zda napsat tohle a nebo radši ne, aby to náhodou někomu nevadilo.

Při historicky první (snad ne poslední) líné neděli bych vám ráda řekla něco víc o sobě. Přeci jen lidé jsou zvídaví a jsme tu spolu dva roky, takže byste o mně mohli něco vědět. Nemám problém s tím, kdo jsem a co jsem zač. Nikdy jsem se za blog neschovávala, netajila své jméno, svůj věk ani nic podobného. (Ach přijdu si teď trochu jako celebrita s těma otázkama) 😀 Internet je TAGů plný a tak jsem to nějak splácala dohromady a tohle z toho vzniklo.

15 otázek + 2 bonusové pikantnosti


1. Jak se jmenuješ a máš ráda svoje jméno?



Jmenuju se Vendula a své jméno mám ráda. Ani dnes moc Vendulek nepotkávám a je to trochu výjimečné jméno.
Jediné, co mě s tímto jménem dokáže naštvat, tak je to, když si někdo myslí, že se jmenuji Václava. Opravdu VENDULA a svátek mám 6. dubna. 😀
Ale pamatuju si, že jako malá jsem se strašně chtěla jmenovat Dita a dokonce jsem si pod tímto jménem hrála na paní učitelku.


2. Kolik měříš a jakou máš velikost bot?

Jsem prcek a měřím 163 cm. Boty mám 40 a ještě k tomu vysokej nárt, takže letní botky se nashánějí nejlíp.


3. Kdy ses narodila a kolik Ti je let?

Narodila jsem se 28. května 1993 a každý si jistě spočítal, že je mi 21 let.


4. Jaká je tvá přezdívka, kterou používá tvá rodina?

Dulčo, Dulíku, Dulinko, Duli, tak přesně takhle jsem doma oslovována nejčastěji. Už je vám snad i jasný název blogu. =) moji další přezdívkou odmalička je sůva/suvička a asi mi to nějak vsugerovali, protože mám úchylku na vše, na čem je sova 😀


5. Máš psa?



Ano. Jmenuje se Goldie je jí 2 a půl roku a je to příšera. Je z útulku, kde to bylo dlouhonohý, kulhající na zadní nohu, vychrtlý štěně, které našli někde toulající se po jedné z těch horších Ústeckých čtvrtí. Původně jsme na netu vyhlédly jinou fenečku, stavily se v Albertu pro vodítko, obojek a nějakou hračku, ale hned mezi vrátky nám řekli, že už není. Potřebovaly jsme k našemu starému páprdovi (Irský teriér 12let) fenku, ne pejska. Po Nikitce se mu určo stejskalo, ale to ještě netušil, co bude tohle za pometlo. 😀 Mamka už chtěla odejít, ale já chtěla jít dovnitř, protože říkali, že mají jedno štěně v karanténě, který zrovna včera dovezli. Paní říkala, že asi bude velká, ale mamka slyšela, že je velká, tak proto nechtěla dovnitř. Přes mé naléhání jsme dovnitř šly. Z karantény vypustili takovou černou žirafu, které pajdala na zadní nohu, ale hned letěla ke mně a oblizovala mě. Byla naše! Jelikož měla průjem a kvůli té nožičce, tak ještě do pondělí musela zůstat. Když jsme odcházely, tak mamka řekla, ať už ji oslovují Goldie. Víkend bez ní byl nekonečnej. 
Teď už je z ní pořádná baba a náš Arinek dvakrát do roka zažívá utrpení, protože jsme ji nedali vykastrovat. Vždy nám za dveřmi vyje vysoké c a máme pocit, že ho klepne.
Je to neskutečná popelnice, která sežere vše, co snad jídlem jen voní. Dřív špatně snášela odloučení, že i když jsem šla v noci čůrat, tak šla se mnou. Teď už jí to je jedno, i když je v pokoji přes den a já jdu do obýváku, razí pravidlo, že všude dobře, ale u paničky v posteli nejlíp. Přes to, jakmile může, tak se v noci i přes den tulí a občas si myslí, že je čivava a cpe se do klína. Nejrychleji se naučila Sedni-pac-plácni. Teď už dává pac, i když jen chci, aby si sedla a přitom hypnotizuje cokoliv dobrého, co mám v ruce. Je to opravdu zlatíčko. 😀


6. Kolik máš sourozenců?

Čtyři, z toho tři ségry a jednoho bráchu. Jsem nejmladší a ve svých 21 letech jsem už sedminásobnou tetou. Poprvé jsem se tetou stala již v 6ti letech.


7. Jakých trendů se většina tvého oblečení drží? 

Moje oblečení se trendů nedrží, mám pocit, že trendy se drží mě. 😀 Miluju námořnický styl, proužky, puntíky, nenosím kalhoty. Z 95% nosím šaty, kalhoty spíše na cvičení a k delším tričkům černé legíny. Na to, že jsem do prváku na střední na sobě nesnesla sukni a o šatech nemluvě, tak je to docela obrat.


8.Máš nějaké piercingy a tetovaní?

Mám piercingy i tetování. Piercingy už mám jen dva, v pupiku (to už je jen nostalgie, protože byl první a dávno se s ním nechlubím :D) a v jazyku, který následoval jako druhý. Měla jsem ještě dva ve rtu, v nose aaa no prostě další už nemám, jen ty dva. 
Tetování mám celkově čtyři, i když dvě na sebe navazují a téměř vypadají jako jedno. Jedno od na noze (kytara s houslovým klíčem a iniciálem mého jména), jedno na levé ruce na předloktí (hvězda s nápisem a s cheatem nesmrtelnosti z PC hry DOOM (IDDQD) – hvězda potřebuje opravit a nápis bude přetetován) a zbylá dvě mám také na levé ruce a postupují od ramene směrem dolu. První byla sova sedící na klíči s hodinami místo očí a teď po Novém roce na to navázalo pírko s barevnými kaňkami a jména mých rodičů.
Na závěr snad jen, že s těmi tetováními to není definitivní.


9. Jaký máš zlozvyk a závislost?

Tak závislosti už mám jen ty neškodné a to na rodině, mém příteli a na tetování. To, do jaké míry mi to škodí neřeším. 😀 Ale zdraví to neškodí. Zlozvyk, asi jako každý, prokrastinace. Ach ta prokrastinace. 😀


10. Máš nějakou fóbii?

Nesnáším výtahy (i když se jízdě s nimi občas nevyhnu) a těsné uzavřené prostory, takže nejspíš klaustrofobie.


11. Jakou písničku si nejraději zpíváš?

Noo, tak v poslední době je to pěkná sprosťárna. 😀 Jelikož ráda sleduju videa na youtube a teď je tam takový reklamní HIT. Slova jsou jednoduchá P*ČA, K*RVA, RODODENDRON, K*RVA, P*ČA! Jenže já to mám pak v hlavě celý den a někdy i dva. 😀


12. Řekni jednu věc, kterou děláš, když jsi nervózní?

Klepu nohou. Jenže to mám občas pocit, že jsem nervózní pořád, protože nohou klepu docela často.


13. Na které straně postele spíš?

Na pravé. Nevím proč, spala jsem tam vždy. Asi proto, že se pak v noci rozvaluji směrem nalevo a teď už bych si na druhé půlce hůř zvykala a možná padala z postele.


14. Jaký byl Tvůj první plyšák a jak se jmenoval?

Moji první plyšáci neměly jména, protože jsem je ještě pomalu ani neviděla. Oba je mám dodnes. První plyšák, který měl jméno, tak byl ten, kterého jsme si při odchodu ze školky mohla vybrat ze všech, který tam byly a byl to medvěd – Brumla. Moc jsem si ním nehrála. Mýho absolutně nejmilovanějšího plyšáka jsem si domu přinesla v 7. třídě a jmenuje se PIŠKOT. Koupila jsem si ho za 50 Kč v bazaru, kde jsme sháněli lyže na lyžák, kam jsme nakonec nejela. Piškot je moje ptakopyskokachna a sjezdil se mnou plno výletů, dovolených a fesťáků. Nejnovější přírůstek je sovička HEDUŠ, kterou jsem dostala k narozeninám. Je multifunkční, hřeje nebo chladí, záleží, zda ji dáte na kolotoč do mikrovlnky nebo chladit do mrazáku.

Mám fialovou.





15. Odebíráš nějaké časopisy?

Skoro 3 roky to byl časopis s aktuálním názvem Chuť a styl, začínala jsem u Žena a kuchyně, pak to byla Kuchyně.cz a teď je to Chuť a styl. Mým prvně zakoupeným byl s názvem Brambory a pak už chodil jako předplatné. Do toho jsem si kupovala Apetit, když mě zaujal. Zajímal mě víc a víc a k Vánocům jsem dostala předplatné, takže teď Apetit
Odebírám ještě kartičky z Edice Poznej svět a už ji budu mít za chvilku kompletní. =)

Dvě pikantnosti nakonec

Už jsi někdy dostala pokutu v autě a za co?

Ano, za rychlou jízdu, ale vážně jsem v tom byla nevinně. Ještě mi sebrali 2 body, ale ty už mám zpátky, jen těch 1500 Kč mi nikdo nevrátil. 😀


Co bys udělala, kdyby si byla na jeden den mužem?

Tak nad tímhle jsem přemýšlela několikrát a mám jasno. Je to však trošku neslušné. Takže je to nejspíš každému jasné. Vyzkoušela bych si snad všechny varianty sexu. 😀 Proto doufám, že bych byla nějaký výkonný mladík. 😀 Jooo a zkusila bych vyčůrat svoje jméno do sněhu, takže když mužem, tak v zimě prosím. 
– – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – 

Tak snad se vám první líná neděle líbila. Snad jste, u hrnku dobré kávy, načerpali nějaké informace o mně. Možná se i trochu pobavili. 
A mě by zase zajímalo, co mi na sebe prásknete vy? Vyberte si nějakou z otázek a zanechte mi v komentáři vaši odpověď. Těšte se na další línou neděli a TAG O mně a jídle. 

Hezký zbytek neděle.
Vaše V.



Kdy dozrává {vaše} ovoce?



Konec jara, léto a začátek podzimu je pro lidi, kteří rádi pečou nebo prostě jen milují ovoce, tím nejlepším obdobím. Vždyť zrovna během těchto období dozrává ovoce, ale kdy dozrává právě to vaše oblíbené? To se dozvíte v tomto článku.


Na dlouho dopředu si plánuji, co bych chtěla upéct, to, že to většinou dopadne jinak už je zase jiné téma. Když plánuji hodně dopředu, tak potřebuji vědět, kdy mi jaké ovoce dozrává. Pro mě i pro vás tu mám takový malý přehled ovoce a rozdělené hned dvakrát. Nejdříve podle měsíců a poté podle abecedy.

Rozdělení dle měsíců:


Červen:
višně, třešně, borůvky, angrešt, jahody

Červenec:
višně, třešně, borůvky, angrešt, jahody, rybíz, švestky, meruňky, letní jablíčka, broskve, letní hrušky, maliny

Srpen:
borůvky, angrešt, jahody, rybíz, švestky, meruňky, letní jablíčka, broskve, letní hrušky, maliny, víno, ostružiny

Září:
borůvky, jahody, švestky, podzimní jablíčka, broskve, podzimní hrušky, maliny, víno, ostružinytrnky

Říjen:
švestky, podzimní jablíčka, broskve, podzimní hrušky, maliny, víno, ostružinytrnky


Rozdělení dle abecedy:

Angrešt:
červen – srpen

O angreštu:
Angrešt nebo-li srstka obecná je planě rostoucí keř ať už divoce v lese nebo u nás na zahradě. Plody mohou být: bílé, červené, zelené nebo žluté. Je bohatý na vitamíny a minerály. Slupka je bohatá na nenasycené mastné kyseliny. Angrešt je u málokoho oblíbený. Já jsem mu jako malá vždy říkala „to chlupatý“. Ale díky jeho prospěšnosti na náš organizmus by ho lidé měli jíst více. Musím se přiznat, že sama jsem angrešt jedla někdy před 13ti lety a v kuchyni s ním zkušenosti nemám žádné.

Použití: 
kompot, džem, mošt, koláče, dezerty


Borůvky:
červen – září


O borůvkách:
Říkáme jim jen borůvky, ale celým názvem to je brusnice borůvka. Rostou v hustých keřích nižšího vzrůstu. Borůvky mají temně modrou až téměř fialovo-černou barvu. Borůvky silně barví! Jsou silným zdrojem antioxidantů. Pomáhají zlepšovat imunitu, šeroslepost, proti infekcím, stařecké demenci, zánětům močového měchýře, snižují hladinu cholesterol a tuků v krvi atd…

Použití:
marmeláda, kompot, kynuté koláče, knedlíky, zmrzlina, kulér, s cukrem, pečený čaj, dezerty, omáčky


Broskve:
červenec – říjen

O broskvích:
Jsou chlupaté. Každej ví, jak vypadá broskev, ale nikdy jsem netušila, že se dělí na: oddělitelné od pecky – lehce se dužina oddělí od pecky a neoddělitelné od pecky – dužina se nedá snadno oddělit a dál se dělí na bělomasé, žlutomasé, červenomasé a tzv. koblihové broskve. Plod broskve tvoří 88% vody, 9% cukru a spoustu minerálů a vitamínů.
Nektarinky (plešatý broskve) jsou nepravé broskve.

Použití:
marmeláda, kompot, bublanina, buchty, koláče, ochucovadla, olej z jader, pečený čaj, dezerty, zmrzlina


Hrušky:
letní: červenec – srpen
podzimní: září – říjen
skladování: listopad – únor

Použití:

sušení, koláče, kompoty, pečené, džem, pracharanda, pečený čaj, dezerty


Jablíčka:
letní: červenec – srpen
podzimní: září – říjen
možnost celoročního skladování

O jablkách:
Snižují krevní tlak, hladinu cholesterolu a krevních tuků. Posilují dásně a čistí střeva. Stabilizují hladinu cukru v krvi, posilují imunitní systém, srdce a krevní oběh. 

Použití:
sušení, šťáva, koláče, pečený čaj, chutney, dezerty, kompot


Jahody:
červen – září

O jahodách: 
Mé nejoblíbenější letní ovoce. Jahodama bych se mohla stravovat neustále. Jsou bohaté na vitamíny A, B, C, E a minerály. Obsah vitamínu C je srovnatelný s citrusy. Plod tvoří až 87% vody a oproti ostatnímu ovoci velmi malé množství cukru. A co by mělo zajímat hlavně pány, tak jahody mají pozitivní účinek na tvorbu testosteronu, který aktivuje spermie.

Použití:
džem, chutney, pečený čaj, koláče, bublaniny, zmrzlina, knedlíky, se smetanou, s cukrem, dezerty, omáčky


Maliny:
červenec – říjen


O malinách:
Barvivo v malinách je jedním z nejsilnějších antioxidantů. Čím zralejší plod, tím lepší. Jsou doporučovány při léčbě Alzheimerovy choroby, horečnatých a zánětlivých chorobách. Mám to štěstí, že u nás se malinám daří na sice úplně podivném místě, ale máme je až do října. Takže má snídaně od léta do podzimu obsahuje maliny.

Použití:
zmrzlina, koláče, dezerty, knedlíky, pečený čaj, marmelády, omáčky


Meruňky:
červenec – srpen

Použití:
džem, kompot, marmeláda, koláče, dezerty, knedlíky


Ostružiny:
srpen – říjen


Použití:
džem, kompot, marmelády, koláče, dezerty, omáčky


Rybíz:
červenec – srpen


Použití:

koláč, džem, koláče, dezerty, omáčky, s cukrem


Švestky:
červenec – říjen

Použití:
povidla, koláče, knedlíky, dezery


Trnky:
září – říjen


Použití:
dezerty, koláče


Třešně:
červen – červenec

O třešních
Třešně zásadně nesmím zkoumat, protože jakmile zjistím jednoho červika, tak už je nejsem schopna jíst. Třešně jsou, ostatně jako asi každé ovoce, bohaté a vitamíny a minerály. Třešně obsahují značné množství jódu a pomáhají při bolestech páteře a problémech se štítnou žlázou. Pomáhají chránit tělo proti různých druhům zánětů,  parodontóze, artritidě, díky vysokému obsahu vápníku jsou dobrým zdrojem pro růst zubů a kostí.

Použití:
kompot, marmeláda, bublanina, sirup, koláče, dezerty



Víno:
srpen – říjen


O víně:
O víně bych tu mohla psát sáhodlouhé články, protože od mala žiji ve významné vinařské obci. Proto chystám samostatný článek o víně. =)

Použití:
víno, burčák, dezerty, džem


Višně:
červen – červenec
Použití:
kompot, marmeláda, bublanina, sirup, koláče, dezerty
Zdroj fotografií: www.photl.com